Ekonomická literaturaOdborná veřejnost čekala na slibovaný druhý díl publikace Metody oceňování podniku z roku 2003 (Mařík, M. a kol. Metody oceňování podniku. Praha, Ekopress, 2003; dnes je k dispozici již 3. vydání z roku 2011) dlouhých osm let. Nyní se znalecká a odhadcovská obec v ČR a zainteresovaní ekonomové specializovaní na oceňování majetku konečně dočkali. Pustili jsme se do čtení s velkým nadšením a plni očekávání, jestli se vůbec bylo na co těšit a zda publikace autorského kolektivu členů Katedry fi nancí a oceňování podniku VŠE v Praze v ostré konkurenci zahraničních prací na toto téma obstojí. Hned po přečtení obsahu a úvodních kapitol knihy věnovaným metodám diskontovaných peněžních toků, metodám ekonomické přidané hodnoty, kapitálové struktuře a vzájemným vazbám mezi těmito metodami musíme konstatovat, že spíše než jednoznač-né odpovědi na otázky oceňování podniku se před námi začaly otevírat další a další otázky. Mj. také proto, že publikace pojímá oceňová-ní podniku jako fi nanční oceňování aktiv (viz poznámka na závěr). Je stále ještě neoklasicky založená metodologie výnosových oceňovacích metod en vogue? Neukázala nám fi nanční krize, že výchozí předpoklady neoklasického modelového oceňování v realitě neplatí ani přibližně a že se fundamentální hodnoty zhroutí jako obr na hliněných nohou ihned poté, co trhy zachvátí iracionální panika? Proč se autorský kolektiv tak tvrdošíjně snaží ukázat technickou dokonalost a kompatibilitu jednotlivých oceňovacích metod a přitom velkoryse mlčí o tom, že závěry platí výhradně za předem defi novaných striktních předpokladů? Jak by měla tedy oceňovatelská praxe s poznatky obsaženými v recenzované publikaci nakládat? Je vůbec možno čtenáři takto pojatý text doporučit? Na tyto a další otázky jsme se snažili nalézt odpovědi; nyní Vám, čtenářům, předkládáme naše krátké zhodnocení.Kniha si zřejmě klade za cíl volně navázat na předchozí texty a doplnit jej o části, které zde nebyly uvedeny. Jedná se především o varianty jednotlivých výnosových metod a jejich vzájemné vztahy. V pozadí stojí záměr autorů konečně jednoznačně prokázat, že jednotlivé varianty hlavních výnosových metod by měly poskytovat stejné výsledky.

To máš Kra bec, Vy so ká ško la eko no mic ká v Pra ze * ÚvodJe možno pøes nì vy po èí tat bu dou cí rov no vážnou tržní cenu re ál né ho èi fi nanè ní ho ak tiva? Z ob jek tiv ních dù vo dù je na mís tì skep se. Tržní hos po dáø ský øád je pøí liš in for maè -nì kom plex ní me cha nis mus na to, aby bylo možno zís kat a vy hod no tit veš ke ré in for mace re le vant ní v mís tì a èase. Je sku teè nos tí po sled ních let, že v dis ci plí nì prak tic ké ho oce òo vá ní ak tiv exis tu je sil ná ten den ce k pøí klo nu k Me zi ná rod ním oce òo va cím standar dùm (IVS) a pojmu tržní hod no ty. Am bi ce oce òo va te lù jsou ne smír né -v sou la du s de fi ni cí ka te go rie tržní hod no ty se totiž oce òo va tel snaží prá vì o od had rov no vážné tržní ceny, a to do kon ce k li bo vol nì sta no ve né mu datu! Oce òo va cí po sud ky nejsou ve své pod sta tì ni èím ji ným než více èi ménì usi lov nou sna hou o si mu la ci tržního me chanis mu. Souèasnì s tím jsou tato ocenìní vždy založena na množství implicitních èi explicitních pøedpokladù o chování tržních aktérù.Není mou am bi cí, abych v této sta ti po sky tl vy svìt le ní a èi nil nor ma tiv ní vý ro ky o tom, zda je ten to vý voj "dob rý", èi "špat ný. Rád bych se na o pak za mys lel nad prak tickou ope ra bi li tou pojmu tržní hod no ty ve smys lu Me zi ná rod ních oce òo va cích stan dardù. Ne o by èej ným pro blé mem prak tic ké ho oce òo vá ní ak tiv je ter mi no lo gic ká zma teè -nost zá klad ních pojmù, tržní hod no tou po èí na je. Po zo ru je me do kon ce vý raz né ter mi no lo gic ké od liš nos ti a zmateènost mezi oceòovací a standardní teoreticko-ekonomickou terminologií.Je den závažný a stá le pøe tr vá va jí cí myl ný ná zor mno hých práv ní kù a bohužel i ekono mù -totiž, že tržní hod no ta je ob jek tiv nì zjis ti tel nou ve li èi nou -mùžeme snad no vyvrá tit a níže v tex tu tak uèi ní me. Tržní hod no ta jako od had rov no vážné tržní ceny není ni kdy ob jek tiv ní ve li èi nou. Tržních hod not li bo vol né ho ak ti va mùže exis to vat ne koneè nì mno ho, od ha dù tržní ceny také. Je pou ze otáz kou, jak vìr nì je oce òo va tel schopen si mu lo vat tržní pod mín ky v nej šir ším slo va smys lu (vèet nì sub jek tiv ních pre fe rencí a oèe ká vá ní tržních ak té rù). Dále v tex tu bu dou de fi no vá ny pod mín ky, za je jichž sou èas né ho a úpl né ho spl nì ní je možno ho vo øit o ob jek tiv ním -tj. ne zpo chyb ni tel ném -od ha du tržní hod no ty, èi ji ný mi slo vy kdy ex ante od had nu tá tržní hodnota aktiva bude s jistotou pøemìnìna do realizované (rovnovážné) tržní ceny. Po jem ak ti va je v tom to tex tu užíván jako za støešu jí cí jed nak pro jed not li vé hmot né a nehmot né eko no mic ké stat ky a jed nak pro sou bo ry ak tiv spo je ných ve for mì pod ni ku ob chod ní èi osob ní spo leè nos ti (ak ti vum jako vìc hro mad ná). V dru hém pøí pa dì se sice si tu a ce z po hle du gno ze o lo gic ké ho pod stat nì kom pli ku je, avšak pod sta ta tržní hodnoty a jejího odhadu zùstává totožná.Po dis ku si o kon tro ver zích sou èas né ho pø...

No abstract

Abstract:The article focuses on the elaboration and research of the real nature of standards of value. The methodology chosen for this paper is mainly based on the late institutional economics and European theories of the economic and legal order, such as the German ordoliberalism. It is argued that standards (International Valuation Standards, European Valuation Standards, IDW S 1 etc.) are not determined by the stage of development of economic theory, but rather by valuation "best practices". The standards of value, which are normatively defi ned, fi rst enable us to connect the valuation and the valuation purpose. The value standard or the contained value basis establishes the connection between the value and the valuation purpose, and make the estimated value relevant, or subject to the valuation purpose. Further, the purpose of the standards as a set of rules is examined, and the entities involved in the formulation of the standards and its infl uence are closely connected. There were identifi ed three driving forces shaping the current scope and status of both international and national valuation standards: fi rstly, the state and legislation (hard and soft law), secondly, science providing a methodological background, and lastly, joint interest groups, such as appraisers and appraisers' associations who are generally responsible for the fi nal versions of the standards. Since Czech commercial law does not precisely address all possible market transactions and applicable standards of value, it is argued that the International Valuation Standards can and should also be applied in the Czech Republic, since their purpose would show its effect in the Czech Republic, too. Other inspiration for business valuation can be found in the German IDW S 1 standard.

No abstract