ÚvodV současné době je v odborné literatuře věnována poměrně malá pozornost problematice podvodných jednání, a to i přesto, že naopak běžná masmédia prakticky každodenně uvádějí větší či menší "kauzy" popisující podvodná jednání. V našem článku se pokoušíme zobecnit některé praktické zkušenosti získané z činností souvisejících s profesí účetního, auditora a daňového poradce. Čerpáme dále z anglosaské literatury, která je na rozdíl od české na odborné publikace a články z této oblasti velmi bohatá. V neposlední řadě se pak pokoušíme podřadit jednotlivé druhy podvodných jednání pod konkrétní ustanovení trestního zákoníku tak, jak jsou uvedeny v současně platném znění zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V menším rozsahu se věnujeme i otázkám profesní etiky a podnikatelské etiky, byť jsme přesvědčení, že právě tato problematika by si vyžádala samostatnou pozornost. Jsme přesvědčení o tom, že pouze systémový pohled, tedy pohled na podvodná jednání nejen z pozice trestněprávní úpravy (o tom především je předložený text), ale i vymezení pojmů a vztahů při realizaci podvodů, jakož i morální (resp. nemorální) stránka může přispět k pochopení a následně ovlivnění komplexního problému.Cílem tohoto článku je tedy uvést a diskutovat definici pojmu podvodného jednání, dále provést jeho členění a stručnou charakteristiku jak vnitřních podvodných jednání, tak vnějších podvodných jednání. Pobočným cílem je zasazení problematiky vnějších podvodných jednání do kontextu trestněprávní regulace v České republice.

ÚvodJe všeobecně známé, že auditorské služby (assurance services), jejichž nejznámějším představitelem je audit (ověřování) účetních závěrek, vnikly jakožto důsledek informační asymetrie, tedy za situace, kdy jedna skupina "decision makers" má a priori vyšší informovanost než skupina druhá. Zprávou auditora se k původní strukturní informaci dodává informace signální a lze předpokládat, že jejím dodáním se zmírní (zpravidla nikoli odstraní) existující nespravedlnost, informační asymetrie. V liberálním prostředí by se scénář odvíjel tak, že by ti, kteří pociťují nedostatek informací požádali odborně zdatné a nezávislé osoby o doplnění svého informačního potenciálu a na základě smluvního vztahu by došlo k ověření předmětných skutečností a následně k vydání zprávy auditora. V mnoha případech tomu tak skutečně je (ověření dotací poskytnutých z rozpočtu), ale v řadě případů je naopak nemyslitelné, že by se atomizovaní uživatelé informací spojili a požádali o ujištění jednoho auditora. Je proto zřejmé, že právní úprava auditorských služeb se může stát přijatelnou výchozí základnou v systému vzájemného uspokojování informačních potřeb ekonomických subjektů působících na relevantním trhu.Regulaci auditorských služeb (FEE, 2001) můžeme posuzovat z řady pohledů. Jednak z pohledu oblasti, kterou regulace zahrnuje (celosvětová, evropská, národní regulace), jednak z pohledu předmětu ověřování, který je regulován (ověřování individuálních a konsolidovaných účetních závěrek, ověřování jiných ekonomických skutečností, ověřování jiných než ekonomických skutečností) (Müllerová, 2004). Mimo předmět zájmu tohoto příspěvku pak stojí obecně velmi zajímavá a diskutovaná otázka regulátora, tedy toho, kdo v konkrétní situaci má právo regulační pravidla nastavit a jejich dodržování kontrolovat. Mám tím na mysli pochopitelně rozpor mezi samoregulací v rámci auditorské profese a regulací státní resp. obecně mimoprofesní (Králíček, 2005). Legislativní úprava směrnicí ESNová směrnice o statutárním auditu byla oficiálně schválena 25. dubna 2006 a byla publikována v Official Journal of the European Union 9. června 2006 (EC, 2006). Tím byl položen základ k dalším legislativním změnám na úrovni jednotlivých členských států EU, Českou republiku nevyjímaje. Audit, jakožto základní podmnožina tzv. auditorských služeb by se měl dostat na úroveň, kterou od něj investoři, ale i další "stakeholders" očekávají. Ztráta důvěry v auditorské služby, zapříčiněná především selháním některých auditorů v známých kauzách jako Enron, Tyco, Parmalat a mnohé další, musí být obnovena, a to nikoli pro zachování auditu jakožto předmětu podnikání, ale auditu, jakožto veřejné služby umožňující efektivní fungování kapitálového trhu. Spolu s dalšími regulačními prvky kapitálového trhu (vlastní regulace a dohled nad kapitálovým trhem a především systémy corporate governance, # Článek je zpracován jako jeden z výstupů výzkumného záměru Rozvoj účetní a finanční teorie a její aplikace v praxi z interdisciplinárního hlediska s registračním číslem MSM6138439903. * Doc. Ing. Vlad...