Purpose: To report the results of a prospective, single-arm study to establish whether the initial treatment of acute or subacute limb ischemia (ALI and SLI, respectively) can be accomplished successfully using endovascular mechanical debulking of the target vessels to avoid the risks associated with thrombolysis and/or open surgery. Materials and Methods: From April 2009 to April 2015, 316 consecutive patients (mean age 70.9±12 years; 184 men) with ALI (202, 63.9%) or SLI (114, 36.1%) were enrolled; the only exclusion criterion was irreversible ischemia. The ALI group included 146 (72.3%) participants with category IIb ischemia and 56 (27.7%) with category IIa. Critical limb ischemia was diagnosed in 74 (64.9%) of the 114 patients with SLI. Target occlusions of thrombotic (n=256) or embolic (n=60) origin were located in the femoropopliteal segment (n=231), prosthetic or venous femoropopliteal bypass grafts (n=75), and the aortoiliac segment (n=35). The mean occlusion length was 22.9±14.8 cm. Results: The overall technical success (residual stenosis ≤30%) was 100% after debulking and adjunctive techniques (aspiration, dilation, stenting) at the level of the target lesions. No open surgical or thrombolytic modalities were necessary to bypass or recanalize the target vessels, and no death occurred in association with target occlusion therapy. Additional infrapopliteal interventions were performed in 195 (61.7%) patients (adjunctive thrombolysis in 29) to treat acute, subacute, and chronic lesions. Minor complications directly related to the debulking procedure occurred in 26 (8.2%) patients. Serious complications occurred in 11 (3.5%) patients, including hemorrhage in 8 (2.5%) patients (associated with infrapopliteal thrombolysis in 5). At 30 days, primary and secondary patency rates were 94.3% and 97.2%, respectively; mortality was 0.3% (1 fatal intracranial hemorrhage after adjunctive thrombolysis). Of 229 patients eligible for 1-year follow-up, amputation-free survival was estimated to be 87.4% in 199 patients with available data. Conclusion: In this all-comers study, mechanical debulking with the Rotarex alone or with adjunctive techniques is feasible as a primary therapy for occluded supratibial vessels in patients with ALI or SLI.

No abstract

Our aim was to detect markers of Chlamydia pneumoniae (CPN) and human cytomegalovirus (HCMV) infection in patients with peripheral vascular occlusive disease and to follow markers of inflammation, endothelial dysfunction and lipid metabolism alteration in patients with active infection. CPN genome was detected in 9 (47.4 %) patients by at least one PCR method. Serological markers of acute CPN infection were found in 5 (26.3 %) subjects; each of them showed also positivity in at least one of the PCR methods. HCMV DNA were detected in 2 (10.5 %) patients; HCMV-specific antibodies were detected in 14 (73.7 %) subjects, however only in IgG subclass. Subjects with HCMV PCR positivity thus showed no serological markers of active HCMV infection. Laboratory findings of acute CPN infection were associated with increased plasma levels of Lp(a), triacylglycerols, atherogenic index of plasma and E-selectin (p < 0.05). No significant differences were found in the other markers, including plasma levels of total cholesterol, ferritin, homocysteine, oxidized LDL, IL-6, IL-8, IL-18, TNF-alpha, soluble forms of VCAM-1 and ICAM-1, von Willebrand factor, C-reactive protein, and plasma nitrites & nitrates. Frequent presence of chlamydial DNA in atheromatous plaques from patients with peripheral vascular disease was confirmed. HCMV DNA was detected only sporadically and with positivity in anamnestic anti-HCMV antibodies (IgG) only, indicating a rare presence of latent virus rather than active replication. Patients with laboratory markers of acute CPN infection exhibited more pronounced alterations in lipid metabolism and endothelial dysfunction.

Cíl: Účelem této práce je posoudit účinnost a riziko endovaskulární léčby využívající implantaci stentů k léčbě stenóz extrakraniálního úseku arteria carotis interna u souboru nemocných se zvýšeným rizikem pro terapii chirurgickou.

Před 34 lety (1987) začali angiologové 4. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze provádět diagnostické a léčebné vaskulární intervence. Jednalo se celoevropsky o nejvýznamnější změnu od počátků angiologie jako oboru, neboť do té doby prováděli endovaskulární léčbu pouze radiologové. Hlavním cílem této změny bylo výrazně zkrátit časový interval mezi diagnózou cévního onemocnění a jeho léčbou, zlepšit a zefektivnit terapii závažných cévních chorob, zredukovat počet lékařů z různých oborů podílejících se na péči o nemocného, a tak zlepšit pacientův komfort. To bylo umožněno přenesením periferních endovaskulárních intervencí do rukou klinicky zkušených angiologů. Vznik intervenční angiologie byl podmíněn řadou faktorů, které se v té době sešly právě na 4. interní klinice, a to nikoli náhodně. Jednalo se o angiologickou tradici kliniky, která zahrnovala řadu výrazných, tvůrčích osobností, jejichž charakter, láska k oboru, pracovní nasazení a vizionářství kontinuálně motivovalo i mladší generace lékařů. Dále to byly potřebné znalosti katetrizačních technik, intenzivní a akutní medicíny, vaskulární patofyziologie a vyšetřování fyziologických funkcí, indikačních kritérií i možností cévní chirurgie. Množství těchto znalostí bylo získáno v Institutu klinické a experimentální medicíny, kde však podmínky pro vznik a rozvoj intervenční angiologie nebyly. Nikoli na posledním místě se uplatnilo i nadšení mladého pracovního kolektivu lékařů a sester Oddělení intervenční angiologie, Jednotky intenzivní angiologické péče, cévních ambulancí i klinických oddělení, přesvědčených o smysluplnosti a prospěšnosti změn. Konečný osud angiologie na 4. interní klinice je smutný a jen obtížně se s ním mnozí vyrovnávali. Nicméně intervenční angiologie se úspěšně rozvíjí dále. Většina z původního kolektivu intervenčních angiologů zahájila v r. 1998 činnost na půdě Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde se do té doby léčebné cévní intervence neprováděly. Kromě dostupných katetrizačních technik se zde ve spolupráci s cévními chirurgy podařilo rozvinout léčbu aortálních nemocí (disekce, aneuryzmata, úrazy), postižení karotid, akutních i chronických cévních uzávěrů. Intervenční angiologická pracoviště se také rozvinula v řadě dalších nemocnic a některá zastávají svými počty léčených nemocných či unikátní léčbou nejvýznamnější postavení v rámci České republiky (Vítkovická nemocnice a FN nemocnice Ostrava, II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, nemocnice Kolín,