ÚvodCílem této práce je zmapování některých zásadních momentů vztahu domény metodologie ekonomie a implikací fi nanční krize, jež vrcholila v letech 2008 a 2009. Finanční krize je nahlédnuta jako jev, k němuž v nezanedbatelné míře přispělo užívání jistých teoretických konceptů ekonomie hlavního proudu, které neadekvátním způsobem uchopují realitu. Jedná se převážně o koncepce, které byly rozvinuty ve 2. polovině 20. století, v době vrcholícího přílivu pozitivistických náhledů do metodologie ekonomie hlavního proudu.Mnozí autoři charakterizují zápas o převažující podobu ekonomie 20. století jako střet zastánců a odpůrců ekonomie zcela nezávislé na psychologických předpokladech (Lewin, 1996). V 70. a 80. letech se zdálo, že odpůrci ekonomického bádání, jež je prosto psychologických konotací, v tomto zápase podlehnou. V uvedených desetiletích totiž podle řady autorů kulminovala matematizace ekonomie, tedy proces, jenž odráží širší fenomén, jímž je průnik pozitivismu v nejširším smyslu tohoto slova do metodologických přístupů společenských věd, ekonomii nevyjímaje. Nakonec nepodlehli: " [E]konomii se nikdy nepodařilo zcela separovat od jejích sesterských disciplín, a to ani během vrcholícího přílivu matematické ekonomie a pozitivismu v sedmdesátých a osmdesátých letech […]." (Boettke a kol., 2006, s. F306).Lze argumentovat, že nejvýznačnější autoři zabývající se metodologií ekonomie ve 20. století byli vesměs tak či onak pozitivismem ovlivněni a všichni také předkládali a hájili takové metodologické přístupy, které refl ektovaly pozitivistická kritéria "správného" poznávání a bádání. D. Wade Hands (2001) hovoří o "velké trojici" autorů děl k ekonomické metodologii v průběhu 20. století. V prvé řadě uvádí Miltona Friedmana a Paula Samuelsona. Metodologické přístupy těchto velikánů -instrumentalismus v případě Friedmanově a operacionalismus a deskriptivismus v případě Samuelsonově -lze vystihnout jako pozitivistické (Pfouts, 1967;Kovanda, 2013a). Hands jmenuje ještě Terence Hutchisona, který zejména usiloval o explicitní prolnutí ekonomické metodologie koncepty logického pozitivismu (novopozitivismu). V širší ekonomické obci však nelze jeho vliv srovnávat s tím, jaký měli Friedman se Samuelsonem, jak ostatně naznačuje i sám Hands. Až za touto "velkou trojicí" se v pomyslném žebříčku významnosti umisťují ti autoři 20. století, kteří pozitivistický přístup k metodo-* Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta (Lukas.Kovanda@seznam.cz).