Constructivism and Rationalism in EU External Relations

Untitled

“…Přestože sama Sýrie není z hlediska zásob ropy a zemního plynu příliš významný stát, zejména v kontextu regionu Blízkého a Středního východu, má značný potenciál coby důležitá tranzitní země. Syrským územím by mohly vést produktovody z blízkého libanonsko-izraelského šelfu [19] a samozřejmě také z oblasti Perského zálivu. Export ropy a zemního plynu z tohoto teritoria je stále životně závislý na lodní dopravě přes Hormuzskou úžinu.…”

“…Racionalismus tak vychází z přesvědčení, že se aktéři snaží maximalizovat vlastní zájmy, které mohou být jak materiální, tak ideové povahy, přičemž tito aktéři využívají a dodržují normy jen tehdy, pokud je pro ně užitečné, aby tak učinili. Zároveň se tito aktéři snaží racionálně manipulovat se svým okolím, které rovněž může být jak materiálního, tak ideového charakteru, ve snaze dosáhnout svého zájmu [19].…”

“…Vzhledem k obrovským investicím, které si vývoj nového prostředku žádá, vzniká silný tlak na maximální prodloužení jeho životnosti. Délka vývojového cyklu je tedy reflektována požadavkem na délku cyklu operačního [19]. Ten si opět žádá větší náklady na použité materiály, na jejich odolnost, ale také na údržbu.…”

“…Pařížská charta neměla, na rozdíl od předcházejících upořádání po skončení obou světových válek, punitivní charakter, neukazovala na poražené a neukládala jim žádný trest. Naopak, ponechávala prostor pro rovnocennou partnerskou spolupráci [19].Navíc v první polovině 90. let pokračovaly procesy demilitarizace i denuklearizace. Dva někdejší rivalové z doby bipolární konfrontace za sebou měli podpis smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (podepsali jej prezidenti G. H. Bush a M. Gorbačov v listopadu 1991), která výrazně snížila stavy těch konvenčních zbraní, které symbolizovaly přípravu na 3. světovou válku (šlo zejména o tanky, bojová vozidla pěchoty, pontonové soupravy, bitevní letouny i vrtulníky).…”

“…Pařížská charta neměla, na rozdíl od předcházejících upořádání po skončení obou světových válek, punitivní charakter, neukazovala na poražené a neukládala jim žádný trest. Naopak, ponechávala prostor pro rovnocennou partnerskou spolupráci [19].…”