Jubileum Heleny Karlíkové (*1. 6. 1957)

Abstract

Jsou lidé, kteří nestárnou, a tak nejednoho z nás může překvapit, že přední česká etymoložka, vedoucí etymologického oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, PhDr. Helena Karlíková, CSc., slaví v letošním roce 65. narozeniny.Brněnská rodačka vstupuje po absolvování gymnázia na Slovanském náměstí na půdu zdejší filozofické fakulty, aby tu v letech 1976-1981 studovala češtinu a klasickou filologii. K jejím učitelům patří na bohemistice Miroslav Grepl, Arnošt Lamprecht, Dušan Šlosar a Radoslav Večerka, na klasické filologii Karel Janáček a Antonín Bartoněk; u Adolfa Erharta si doplňuje znalosti indoevropeistické. Z fakulty vedou její cesty do Kabinetu cizích jazyků Československé akademie věd, kde se stává členkou pracovní skupiny etymologického slovníku slovanských jazyků (dnešní etymologické oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR v Brně). Zde se jejího dalšího vědeckého formování ujímá Eva Havlová (1929Havlová ( -2010, žačka Václava Machka a první dáma české etymologie, která ji zasvěcuje do slovanské etymologie a prohlubuje její indoevropeistické vědomosti. Pod odborným vedením E. Havlové pak H. Karlíková obhajuje disertační práci Výrazy pro pojmenování pláče v slovanských jazycích (srov. položku č. 8 v bibliografii níže) a v roce 1989 získává hodnost kandidátky filologických věd. S etymologickým oddělením Ústavu pro jazyk český AV ČR je profesní dráha H. Karlíkové spojena dodnes, přičemž od roku 1994 je jeho vedoucí.H. Karlíková věnuje svůj vědecký zájem naplno slovanské etymologii, materiálově se přitom úžeji zaměřujíc na staroslověnštinu a (starou) češtinu, šířeji indoevropeisticky pak na latinu a řečtinu. Její práce je nerozlučně spjata s tvorbou týmového Etymologického slovníku jazyka staroslověnského (ESJS): během třiceti let prací na heslové části slovníku se stává spolehlivou autorkou (popřípadě spoluautorkou) více než 270 hesel, což je v hrubých počtech asi desetina celého slovníku. Tento "generační projekt" se brzy uzavře vydáním zbývajících rejstříků a H. Karlíková bude patřit mezi nevelký počet těch, kdo se jej účastnili od začátku až do konce. Společně s I. Janyškovou průběžně představuje tento projekt širší odborné veřejnosti, a to z hlediska charakteru a významu ESJS, ale i výzkumných problémů, které při práci na něm vyvstávají (srov. č. 25, 47, 120, 150).Ve vlastních studiích rozvíjí H. Karlíková několik dílčích témat. Raný zájem o sémantické třídění názvů citových stavů a jejich projevů, reflektovaný v juvenilní práci ještě na materiálu