ÚvodSlovanské Hradisko Mikulčice, vzdálené asi 3 km jv. od obce Mikulčice, je situované v údolní nivě řeky Moravy. Jeho nejvýznamnější kostely a paláce jsou lokalizovány na čtyřech dunách navátých písků. Významným morfologickým prvkem zde jsou říční ramena, která původně obtékala jednotlivé duny a další vyvýšeniny a oddělovala je od sebe. Hlavními zájmy studie bylo přiblížit genezi transportu písčitých zrn do této oblasti a porovnat mezi sebou jednotlivé vzorky z hlediska podobnosti. Pro tato zjištění byla zvolena metoda exoskopie a následně NMDS. Ke srovnání se vzorky z Mikulčic bylo vybráno několik lokalit převážně z Moravy a jedna z Arabského poloostrova. U vybraných lokalit, kde se předpokládal jasný geneticky sedimentární původ, se dalším pozorováním zjistilo, že tomu tak není (viz dále). Jedinou lokalitou s geneticky zřetelným sedimentárním původem je písčitá duna z Arabského poloostrova.
GeologieŠirší okolí Mikulčic náleží z hlediska orografi ckého členění Dolnomoravskému úvalu. Geologicky jde o neogenní vídeňskou pánev, vyplněnou 5 000 až 5 500 m mocný-mi nepravidelně se střídajícími polohami miocenních jílů, prachů, písků a štěrků s nepravidelnými vrstvami řasových vápenců. Ve svrchním miocénu se v této oblasti rozšířily plošně rozsáhlé bažiny, ve kterých se nahromadila uhelná hmota tvořící lignitové sloje. Koncem neogénu, v pontu až pliocénu, se začaly ukládat jezerní, říční a další kontinentální sedimenty. V kvartérní historii se v okolí uložily fl uviální písky, písčité štěrky a naváté písky (Chlupáč et al. 2002;Havlíček 2006;Havlíček -Peška 1992).Ve viselském glaciálu byly z miocenních mořských sedimentů a kvartérních teras řeky Moravy vyváty jejich jemnější části a vznikla rozsáhlá oblast vátých písků, tzv. Moravská Sahara, na ploše cca 95 ha. Mocnost převlá-dajících, dobře vytříděných písčitých uloženin akumulovaných západními a severozápadními větry se pohybuje v rozmezí mezi 2 až 20 m, výjimečně dosahuje až 30 m (Havlíček -Zeman 1986).
MetodikaMetodika exoskopie, použitá v tomto výzkumu, byla převzata z publikace Křížová et al. (2011). Byly odebrány vzorky o hmotnosti 0,5 kg, které byly dále pomocí sít zrnitostně vytříděny i na velikost 0,50-0,25 mm. Pro exoskopická pozorování je doporučena velikost zrn 200 až 500 μ (Křížová et al. 2011). Sledovaná zrnitostní frakce byla povařena s koncentrovanou HCl pro odstranění nežádoucích karbonátů, jílů a organických materiálů. Dále byly vzorky propláchnuty, zneutralizovány destilovanou vodou a vysušeny. Tyto laboratorní práce byly provedeny na Ústavu geologie a pedologie Mendelovy univerzity v Brně.