ÚvodV posledních letech došlo v rámci eurozóny k několika kontroverzním krokům, jde například o záchranu jednoho člena eurozóny ostatními zeměmi, či de facto o měnové fi nancování některých států Unie Evropskou centrální bankou (ECB) (Eichengreen, 2012;Hampl, 2012). Pokusíme se ukázat, že takovéto kroky logicky vyplývají z limitů zvolené cesty hospodářské integrace a ze zájmů jejích nejdůležitějších členů.Hlavní tezí tohoto příspěvku je, že Hospodářská a měnová unie (HMU) je politickým projektem Francie a Německa, v jehož rámci oba státy sledují své specifi cké, avšak velmi obtížně slučitelné zájmy, které se odrážejí jak v institucionálním nastavení HMU, tak v paradigmatickém nastavení její praktické hospodářské politiky. Eurozóna jako celek v současnosti je, a bude i v blízké budoucnosti, technicky schopná dostát svým závazkům, z tohoto hlediska zásadnější problémy nehrozí. Největší, v součas-nosti ještě ne zcela akutní hrozbu naopak představují zmíněné odlišné představy o jejím fungování ze strany dvou nejmocnějších členů. Tvrdíme, že veškerá prakticky dosažitelná řešení v rámci hospodářské politiky musejí respektovat představy obou zemí, přičemž při potencionálním přímém střetu to bude v dlouhodobé perspektivě spíše francouzská představa, která převládne, a to kvůli obecně nižší hospodářské zranitelnosti Francie a její schopnosti vytvořit širší koalici na obhajobu svých zájmů. Náš text se tudíž zabývá problémy současného institucionálního nastavení eurozóny a hrozbami, které se pro takovéto uspořádání rýsují. Nicméně rozpad eurozóny považujeme za velmi málo pravděpodobnou alternativu. Pokud by už k němu mělo dojít, tak bude podle našeho názoru iniciovaný mnohem pravděpodobněji Francií. Paříž se za tímto účelem může spojit s jižním křídlem eurozóny, které se již několik let snaží vypořádat se s hospodářskými problémy, do nichž se Francie teprve dostává.
*Tato práce byla podpořena z projektu "Zaměstnáním čerstvých absolventů doktorského studia k vědecké excelenci" (CZ.1.07/2.3.00/30.0009), který je spolufi nancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.