Standard-Nutzungsbedingungen:Die Dokumente auf EconStor dürfen zu eigenen wissenschaftlichen Zwecken und zum Privatgebrauch gespeichert und kopiert werden.Sie dürfen die Dokumente nicht für öffentliche oder kommerzielle Zwecke vervielfältigen, öffentlich ausstellen, öffentlich zugänglich machen, vertreiben oder anderweitig nutzen.Sofern die Verfasser die Dokumente unter Open-Content-Lizenzen (insbesondere CC-Lizenzen) zur Verfügung gestellt haben sollten, gelten abweichend von diesen Nutzungsbedingungen die in der dort genannten Lizenz gewährten Nutzungsrechte. Terms of use: Documents in

Proces evropské integrace představuje nepochybně jeden z fenoménů, který si v současnosti zasluhuje významnou pozornost. Té se mu také ostatně dostává: pořádají se konference, píší se knihy 2 a na vysokých školách se dokonce studují programy, jejichž náplní není nic jiného, než studenty v tomto procesu vzdělat. To jako by naznačovalo, že Evropská integrace a Evropská unie ční před společenskými vědami coby dosud nevídaná výzva, jako cosi nového, nevysvětleného, jako teoretický problém eminentního významu.V předkládaném textu se pokusíme ukázat, že na vysvětlení fungování Evropské unie není z hlediska stávajících poznatků společenských věd nic komplikovaného a že se nejedná o žádný kvalitativně odlišný proces od ostatních pokusů podřídit společnost politické-mu rozhodování. Po vysvětlení, proč Evropská unie nepředstavuje nástroj k zajištění míru a prosperity, se pokusíme vyvrátit některé námitky "taktického" rázu, které sice přijímají popis logiky politické centralizace a fungování Evropské unie, avšak v současné situaci ji přesto vyzdvihují jako volbu nejméně špatnou.Evropská unie není obvykle považována za cíl sama o sobě. Pokud by tomu tak bylo, pak to znamená, že se lidé dobrovolně vzdávají svých svobod ve prospěch politické organizace nikoli proto, aby se měli lépe či se cítili bezpečněji, nýbrž proto, že neradi rozhodují o svých životech a plni nadšení dávají politikům část svého bohatství, jelikož neznají lepší způsob jak s ním naložit. Pod takové tvrzení by se zřejmě ani největší zastánce politické centralizace nepodepsal. Znamená to tedy, že EU je považována za nástroj, jímž lze dosáh-nout nejčastěji zřejmě míru, trvalé prosperity, či alespoň krátkodobého zisku. Zkusme prozkoumat platnost uvedených tvrzení. Politická centralizace a mírTento argument spočívá na známé Hobbesově úvaze, že svobodní a nezávislí lidé žijí trvale ve stavu konfliktu, a proto chtějí-li dosáhnout míru, musí se podrobit jediné centrál-ní autoritě, jež coby monopolní vykonavatel donucení mír zajistí. EU zde pro všechny konzistentní zastánce uvedeného tvrzení představuje pouze dílčí krok k vybudování celosvětového superstátu.3 Je taková úvaha obhajitelná? Stěží. Bu totiž považujeme lidi za tvory schopné argumentace a dobrovolné kooperace -například aby se mohli domluvit na společné vládě, nebo je považujeme za nesvéprávné, násilné bytosti -pak ale není lidské síly, která by mezi nimi mohla zajistit mír.Pokud zastánci politické centralizace souhlasí s první premisou, zavírají oči před zá-sadním rozdílem mezi společností jako důsledkem dobrovolné kooperace na základě spo-

ÚvodJe málo zpochybòovanou skuteèností, e vývoj ekonomické teorie i praktické hospodáøské politiky byl ve 20. století zcela zásadnì ovlivnìn dílem Johna Maynarda Kenyesedokonce se dá øíci, e se tak nestalo jeho dílem v obecném slova smyslu (jeho celo ivotní prací), nýbr jedním jeho konkrétním dílem z roku 1936, které se jmenovalo "Obecná teorie zamìstnanosti, úroku a penìz".Tak èi onak je tato kniha vhodným místem, kde zaèít, chceme-li se vìnovat souvislostem naznaèeným v titulu této práce: mezi Keynesovými myšlenkami, socialismem a nacistickým Nìmeckem. K jejímu prvnímu nìmeckému vydání napsal toti Keynes pøedmluvu, v ní uèinil zdánlivì nevinnou poznámku: "Teorie celkové produkce, která je pøedmìtem této knihy, mù e být […] mnohem jednodušeji pøizpùsobena podmínkám totalitního státu ne li teorie výroby a rozdìlování dané a v podmínkách svobodné konkurence a znaèného stupnì laissez-faire vytvoøené produkce.1 Pøesto e interpretace tohoto odstavce jako Keynesovo doznání k náklonnosti k totalitním re imùm je podle všeho znaènì pøekroucená, 2 je pozoruhodné, e spojení mezi Keynesem a jeho teoriemi a vizí organizace spoleènosti na stranì jedné a totalitními re imy a jejich ekonomickými politikami na stranì druhé a tak bezobsa né není.V následujícím textu bychom rádi poukázali na skuteènost, e toto spojení není náhod-né a e pramení pøímo z Keynesových teoretických a filozofických premis. V první èásti se vìnujeme struènì Keynesovì teorii jako pøíkladu podstatné zmìny v nahlí ení vztahu ekonomie a hospodáøské politiky. Ve druhé èásti analyzujeme vztahy mezi nìmeckou nacistickou ekonomickou doktrínou a Keynesem navrhovanou hospodáøskou politikou. Struènì je rovnì provedeno porovnání i se socialistickým systémem sovìtského typu. Poslední èást je shrnující. 108Acta Oeconomica Pragensia, roè. 16, è. 1, 2008 (Marshall et al.), kteøí se spíše vìnovali výrobì a rozdìlování jisté dané úrovnì produktu. Kdy srovnává mo nost pou ití -pøizpùsobení ("anpaâen") -tìchto teorií, dochází ke zmínìnému závìru, e v zemích, kde je trh omezen, je jeho teorie pou itelnìjší ne teorie jeho pøedchùdcù. Vzhledem k tomu, e to je pravda bez ohledu na svìtonázor (ceny, mno ství a výrobní techniky v plánovaných ekonomikách se skuteènì neøídí zákony, které Marshall a ostatní popisovali), nelze Keynesovu poznámku vykládat jako pochvalu diktaturních re imù.

No abstract