Cílem této studie bylo zhodnotit kvalitu péče o nemocné se srdečním selháním ve srovnání se současnými doporučenými postupy na Klinice kardiologie Vojenské nemocnice Muhammada V. v Rabatu. Materiály a metody: Do naší retrospektivní studie byli zařazováni po sobě následující jedinci přijatí pro echokardiografi cky potvrzené srdeční selhání od ledna 2017 do března 2018 na Klinice kardiologie Vojenské nemocnice Muhammada V. v Rabatu. Pro analýzu údajů byl použit software SPSS 19.0. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 120 pacientů průměrného věku 66,42 ± 10,78 roku. Hlavním zjištěným rizikovým faktorem byla hypertenze následovaná kouřením a diabetem. Dyspnoe jako hlavní symptom byla uvedena v 97,5 % případů. Klinický obraz zahrnoval oboustranné srdeční selhání (83,3 %), levostranné srdeční selhání (80,8 %) a pravostranné srdeční selhání (38,3 %). Transtorakální echokardiografi e prokázala srdeční selhání se sníženou ejekční frakcí u 68,3 % pacientů a srdeční selhání se zachovanou ejekční frakcí v 31,6 % případů. Koronarografi cké vyšetření, provedené u 52 pacientů, prokázalo ischemickou chorobu srdeční v 65 % případů. Za hlavní etiologické faktory byly označeny ischemická choroba srdeční (57,5 %), chlopenní srdeční vada (24,1 %) a arteriální hypertenze (38,3 %). Ve farmakoterapii jsou nejčastěji užívanými léky diuretika (97,5 %), inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) / blokátory receptoru AT 1 pro angiotenzin II (86,6 %), beta-blokátory (33,6 %) a spironolacton (70 %), kombinace sacubitril/valsartan a ivabradin u 1,67 % pacientů. Mezi další používané léky patří digoxin (11,2 %) a amiodaron (9,2 %) u pacientů s fi brilací síní a refrakterním srdečním selháním. Na kardiovaskulární rehabilitaci bylo odesláno 16,6 % pacientů. Výkony jako elektrická kardioverze ani strukturovaná terapeutická edukace všech pacientů se neprováděly. Nemocniční mortalita dosáhla 1,6 %. Závěr: Přes epidemiologické a klinické charakteristiky vykazuje námi popsaná skupina pacientů řadu podobných znaků, jaké lze nalézt v evropských nebo amerických registrech. Je třeba vynaložit maximální úsilí k optimalizaci medikamentózní léčby.

No abstract

Brugada syndrome is a rare inherited channelopathy associated with an increased risk of ventricular tachycardia and ventricular fibrillation, leading to syncope and sudden cardiac death. We present a case report of a young patient with an inducible type 1 Brugada pattern on an electrocardiogram (ECG), accompanied by a comprehensive literature review. The 19-year-old patient presented with dizziness and exhibited a type 2 Brugada pattern on admission ECG, which converted to a type 1 pattern following an Ajmaline test. Based on the absence of symptoms, inducible arrhythmias, or cardiac events in the patient's history, implantable cardioverter-defibrillator insertion was deemed unnecessary. Genetic testing was recommended, and screening ECGs were advised for the patient's first-degree relatives. The discussion explores the different types of Brugada patterns, their diagnostic significance, and the controversies surrounding risk stratification and management strategies. The case underscores the importance of maintaining clinical suspicion for Brugada syndrome in young patients and tailoring treatment approaches based on individual characteristics and risk factors.

The location of hydatid cysts inside the pulmonary artery is extremely rare. The cause is usually the rupture of intracardiac cysts. Only a few case reports of hydatid pulmonary embolism are reported in the literature.Herein, we describe the clinical case of a young 30-year-old patient, functionally asymptomatic, in whom multiple hydatid pulmonary embolisms were discovered on a CT scan which was done as part of the extension assessment of a hydatid cyst. We will discuss the pathophysiology as well as the management of this case. Recognition of the unique radiologic findings of hydatid cyst embolization to the pulmonary arteries is critical for prompt diagnosis and institution of appropriate therapy.

Background:Constrictive pericarditis (CP) is an uncommon disease that is usually difficult to diagnose. Transthoracic echocardiography can sometimes fail to establish its diagnosis. The aim of our study is to prove that both Computed tomography (CT) and magnetic resonance (MR) imaging offer distinct advantages to confirm the diagnosis of CP and make therapeutic decisions for patients with this condition. Methods:Data of 76 patients who underwent MRI for a suspicion of CP from January 2009 to October 2021 were reviewed retrospectively Results:MRI and CT scan confirmed the diagnosis showing pericardial thickening in all cases, measuring 7.6 ± 3.2 mm on average circumferential in 62,7 %, and localized in 37,3 %, pericardial calcification in 50 % of cases and inferior vena cava plethora in all cases. An abnormal septal motion was found in all patients. Imaging data namely pericardial thickening, calcifications, as well as their topography, were confirmed by surgical exploration, and the results were consistent in 100% of cases. Conclusion:Although cardiac CT and CMR are recommended as second-line tests in the diagnostic workup of constrictive pericarditis, they offer distinct advantages to not only confirm the diagnosis but also make therapeutic decisions for patients with this condition. Nowadays, many studies prove that a modern approach for the management of pericardial diseases should include the use of different imaging modalities.