Plasma cell leukaemia (PCL) is a rare and very aggressive plasma cell disorder. Preventing a dismal outcome of PCL requires early diagnosis with appropriate analytical tools. Therefore, the investigation of 33 patients with primary and secondary PCL was done when the quantity of circulating plasma cells (PCs) using flow cytometry (FC) and morphology assessment was evaluated. The phenotypic profile of the PCs was also analysed to determine if there is an association with clinical outcomes and to evaluate the prognostic value of analysed markers. Our results revealed that FC is an excellent method for identifying circulating PCs as a significantly higher number was identified by FC than by morphology (26Á7% vs. 13Á5%, P = 0Á02). None of secondary PCL cases expressed CD19 or CD20. A low level of expression with similar positivity of CD27, CD28, CD81 and CD117 was found in both PCL groups. A decrease of CD44 expression was detected only in secondary PCL. Expression of CD56 was present in more than half of PCL cases as well as cytoplasmic nestin. A decreased level of platelets, Eastern Cooperative Oncology Group score of 2-3 and lack of CD20 + PC were associated with a higher risk of death. FC could be incorporated in PCL diagnostics not only to determine the number of circulating PCs, but also to assess their phenotype profile and this information should be useful in patients' diagnosis and possible prognosis.

Oddělení chirurgie nemocnice Frýdek Místek a Chirurgické oddělení Vsetínské nemocnice S imunoglobulinem IgG4 asociované onemocnění (IgG4-related disease -IgG4-RD) je heterogenní skupina chorob s multiorgánovým poškozením, která byla rozpoznána v posledních 12 letech. Cílem tohoto textu je podat přehled zkušeností s léčbou této choroby. Glukokortikoidy zůstávají stále léčbou první volby, ale dlouhodobé podávání glukokortikoidů v monoterapii je spojeno s četnými nežádoucími účinky a komplikacemi. V případě kombinace glukokortikoidů s některým z léků ze skupiny imunosupresiv je možné podávat nižší dávky glukokortikoidů po kratší čas a počet léčebných odpovědí je vyšší než při použití pouhých glukokortikoidů. Rituximab je možno použít jako monoterapii anebo v kombinaci s glukokortikoidy a imunosupresivními léky. Který z imunosupresivních léků považovat za nejvhodnější, není známo. Pouze jedna studie srovnávala léčbu kombinací glukokortikoidů a mykofenolát mofetilu s léčbou glukokortikoidy a cyklofosfamidem. Počet léčebných odpovědí byl v obou ramenech stejný, ale délka remise byla delší ve skupině pacientů léčených glukokortikoidy a cyklofosfamidem. Rituximab dosahuje vysoký počet léčebných odpovědí (90 %) i v monoterapii, ale je možné jeho účinek dále potencovat glukokortikoidy a imunosupresivy. Rituximab je nyní preferován a doporučován pro udržovací léčbu v dávce 1000 mg 1× za 6 měsíců. U pacientů s multiorgánovým postižením se nám osvědčila kombinace rituximabu, cyklofosfamidu a dexametazonu následovaná aplikací rituximabu s jednorázovou dávku dexametazonu v 6měsíčních intervalech. V klinickém zkoušení jsou dva nové a nadějné léky: abatacept a dupilimab. Základem pro úspěšnou léčbu je podobně jako u jiných chorob časná diagnostika se zahájením léčby před vznikem ireversibilních fibrotických změn v postižených orgánech.

We performed real world evidence (RWE) analysis of daratumumab, lenalidomide and dexamethasone (Dara-Rd) versus lenalidomide and dexamethasone (Rd) treatment in relapsed/refractory multiple myeloma patients (RRMM). In total, 240 RRMM patients were treated with Dara-Rd from 2016 to 2022 outside of clinical trials in all major Czech hematology centers. As a reference, 531 RRMM patients treated with Rd were evaluated. Patients’ data were recorded in the Czech Registry of Monoclonal Gammopathies (RMG). Partial response (PR) or better response (ORR) was achieved in significantly more patients in Dara-Rd than in Rd group (91.2% vs. 69.9%; p < 0.001). The median progression free survival (PFS) was 26.9 months in the Dara-Rd and 12.8 months in the Rd group (p < 0.001). Median overall survival (OS) was not reached in the Dara-Rd compared to 27.2 months in the Rd group (p = 0.023). In patients with 1–3 previous treatment lines, there was significant PFS benefit of Dara-Rd compared to Rd (median PFS not reached vs. 13.2 months; p < 0.001). In patients with > 3 previous treatment lines, there was no significant PFS benefit of Dara-Rd treatment (7.8 months vs. 9.9 months; p = 0.874), similarly in patients refractory to PI + IMIDs (11.5 months vs. 9.2 months; p = 0.376). In RWE conditions, the median PFS in RRMM patients treated with Dara-Rd is shorter when compared to clinical trials. In heavily pretreated RRMM patients, efficacy of Dara-Rd treatment is limited; best possible outcomes of Dara-Rd are achieved in minimally pretreated patients.

No abstract

No abstract