No abstract

Abstrakt: Příspěvek prezentuje průběžné výsledky výzkumných aktivit Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i., a ÚvodRozdílné kategorie archeologických nálezů umožňují a zároveň vyžadují rozdílné poznání procesu archeologizace, původní zanikající a transformující se struktury však archeologie může zpravidla nejvýše modelovat (srov. např. Kuna-Němcová a kol. 2012). Z metodického hlediska je proto cenné aplikovat archeologické poznávací postupy i tam, kde je badateli podoba původ-ní živé kultury buď autoopticky známá či stále velmi blízká, nebo pokud ji může studovat na základě alternativní, zejména písemné, plánové a popř. obrazové dokumentace. Rozvíjení poznávání chronologicky proximálních období (modernity) prostřednictvím archeologické metody je třeba pokládat za aktuální úkol (srov. Vařeka ed. 2013), neboť zde se otevírá vynikající mož-nost rozvíjení pramenné kritiky nikoliv ve vztahu "objektivní zjištění -model", nýbrž v rovině "objektivní zjištění -objektivní zjištění", tedy na úrovni obecné teorie současných artefaktů (Neustupný 2013). Zároveň je třeba připomenout, že v rámci posilování kolektivního historického vědomí občanské společnosti se již od 90. let 20. století rozvíjí v západních zemích archeologie "temných období", 1 kdy artefaktuální rovina svou specifickou perspektivou dokresluje rámec událostí, které nesmějí být zapomenuty. Archeologie tím dostává příležitost dostát své společenské úloze (výstižně ji formulují Kolář-Macháček 2014, 550) v rámci problematiky, která je širší posluchačské obci dobře srozumitelná, a tím posiluje i obecný impakt a kredit oboru jako

No abstract

Studium středověkých elit je jedním z tradičních témat české historické archeologie. Přesto je možno sledovat v této problematice několik výrazných tematických, chronologických i regionálních zlomů a jako nespojité lze jednoznačně charakterizovat i badatelské komunity, které se této problematice věnují. Cílem příspěvku je postihnout tyto diskontinuity a následně pojmenovat příčiny jejich existence v kontextu vývoje české medievistiky i veřejného diskursu. Na tuto analýzu navazuje diskusně orientovaná část, která na vybraných příkladech (akcenty výzkumu centrálních míst předpřemyslovských Čech, koncept tzv. přemyslovské domény, archeologický obraz počátků šlechty, tradice typologizací hradů a tvrzí) poukáže na teoretické a konceptuální limity, které před sebe česká archeologie středověkých elit dobrovolně stavěla a staví. Závěrem jsou identifikována možná východiska a navrženy kroky nutné ke zlepšení stávající situace.Klíčová slova: historická archeologie -master narrative českých dějin -teorie archeologie -středoevropský model -sídla elit.

Studie je v české archeologii raného středověku prvním pokusem o souhrnné uchopení nové pramenné kategorie, již představují kovové nálezy s vysokým interpretačním potenciálem. Jako výkladový klíč není volen obvyklý kulturně-historický rámec postavený na historickém narativu, nýbrž otázka vztahu nově definované pramenné kategorie signifikantních kovových artefaktů ke konvenční archeologické pramenné bázi. Regiony, z nichž jsou v současné době dostupná reprezentativní a v dílčím rozsahu analyzovaná výzkumná data (Českobrodsko a Kolínsko, oblast dolního toku Berounky), nabízejí optikou kovových předmětů 7. až první třetiny 9. století výrazně odlišný pohled na sídelní strukturu tehdejších Čech, která zahrnuje nadregionálně provázaná výrobní a distribuční centra, samostatná sídla či stanoviště nejvyšších společenských elit, zatímco nálezy z periferních oblastí ukazují významné komunikační koridory a rozšiřují nálezový fond české archeologie o zcela nové kategorie nálezů.