Studie se zabývá vyšetřováním funkčního stavu svalového systému u seniorek starších šedesáti let. Výzkum byl prováděn u záměrně vybraného souboru, u kterého byla pravidelně stimulována pohybová aktivita. Funkční stav svalového systému byl vyšetřen dle Jandy (2004) a následné pohybové změny vyhodnoceny pomocí Friedmanova testu a Cohenova koeficientu věcného účinku. Na základě zaznamenaných dat můžeme v souladu s dříve prokázanými poznatky konstatovat, že přiměřená pohybová intervence má významný vliv na úpravu testovaných pohybových stereotypů, na obnovení fyziologické délky testovaných svalů a svalových skupin s tendencí ke zkrácení a na obnovení síly testovaných svalů a svalných skupin s tendencí k oslabení. Toto zjištění by mohlo podpořit ideu o zařazení pohybové aktivity do každodenního života seniorů.

Předloženo v únoru 2011 Příspěvek řeší problematiku zdravotní tělesné výchovy, její teoretické vymezení a zařazení v kontextu aplikovaných pohybových aktivit. Podává přehled o možnostech dalšího vzdělávání v této oblasti a informuje o stavu zdravotní tělesné výchovy na základních, středních a vysokých školách. Zdravotní tělesná výchova vychází z Rámcového vzdělávacího programu a je zařazena do vzdělávacího oboru Tělesná výchova. Je zaměřena na upevňování a zlepšování zdraví jedinců se zdravotním oslabením, které vychází z posouzení praktických lékařů pro děti a dorost. Pro zdravotní tělesnou výchovu je zapotřebí kvalifikovaných pedagogů, jejichž se stále nedostává. Rovněž není zajištěný dostatečný počet oddělení zdravotní tělesné výchovy, redukce vyučovacích jednotek se týká všech typů škol přesto, že přibývá stále více jedinců zdravotně oslabených, zejména s oslabením podpůrně-pohybového aparátu. Další vzdělávání kvalifikovaných pedagogů, a tím i kvalifikovaná výuka zdravotní tělesné výchovy je nezbytná pro upevnění a korekci zdravotního stavu našich svěřenců. V mezinárodním měřítku lze zdravotní tělesnou výchovu chápat jako součást aplikovaných pohybových aktivit. V České republice zdravotní tělesná výchova i aplikovaná tělesná výchova byly doposud postaveny paralelně bez významnějších snah o propojení. Zdá se, že se blíží doba, kdy se v odborné rovině bude formulovat propojení a spolupráce obou disciplín. Na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci se od roku 2011 stává zdravotní tělesná výchova součástí Katedry aplikovaných pohybových aktivit.  Tento příspěvek je součástí projektu "Příprava pro tělesnou výchovu osob s postižením" CZ.1.07/2.2.00/15.0336 podporovaného ESF a rozpočtem ČR.

No abstract

No abstract

Příspěvek hodnotí účinnost a efekt komplexního přístupu (spolupůsobení kognitivně behaviorální psychoterapie a intervenčního pohybového programu) v terapii nadváhy a obezity u probandek, které se účastnily kurzu STOB, a skupiny absolvující pouze totožnou pohybovou intervenci. Výsledky soustředěné na změnu velikosti pohybové aktivity po působení intervence jsou dílčími výstupy disertační práce. Dvanáctitýdenního programu, zaměřeného na snižování tělesné hmotnosti v rámci programu STOB, se účastnilo 22 probandek s nadváhou či obezitou. Průměrná hodnota BMI skupin STOB byla 33,77 (± 19,3). Kontrolní skupina 10 probandek se účastnila pouze pohybové intervence stejného obsahu. Průměrná hodnota BMI této skupiny byla 29,99 (± 6,96). Výzkum probíhal od podzimu roku 2009 do podzimu 2011. V příspěvku je zhodnocena účinnost a efekt experimentální skupiny kognitivně behaviorální terapie STOB a kontrolní skupiny intervenčního pohybového programu IPP. Sledovanými parametry jsou indexy tělesné hmotnosti a celková pohybová aktivita. Získané výsledky prokazují pozitivní vliv komplexního přístupu v terapii žen s nadváhou v rámci programu STOB, tedy spolupůsobení kognitivně behaviorální terapie s pohybovou intervencí a dietním režimem. Skupina STOB v průběhu intervence významně snížila hodnotu BMI, a to o 5,37 %. U skupiny IPP došlo pouze k snížení hodnoty BMI o 0,45 %. Výsledky kvantitativního hodnocení pohybové aktivity prokázaly pozitivní a statisticky významnou změnu časové zátěže u skupiny STOB. U skupiny IPP jsme došli k závěru, že rozdíl v časové zátěži pohybové aktivity u této skupiny nebyl významný.