a b s t r a c tIntroduction: Clopidogrel ineffectiveness is a serious problem in antiplatelet therapy. Many factors may contribute to this phenomenon. One of them is clopidogrel drugedrug interaction with CYP2C19 and CYP3A4 enzyme inhibitors. The main goal of this descriptive study was to assess the prevalence of cases of clopidogreledrug interactions in the primary health care physicians' practices. Materials and methods: During 2010e2011, 80 patients receiving clopidogrel antiplatelet therapy from primary care physicians' clinical practices were involved in this study. By using questionnaires and case histories, the following information was collected: Age, gender, clinical diagnoses, and medications used.Results: In the current study, drugs were used that could potentially influence the effect of clopidogrel: Omeprazole, lipophilic statins, calcium channel blockers (CCB). There was a different use of the abovementioned drugs before and after the initiation of the clopidogrel therapy, e.g., 12 (15.0%) and 44 (55.0%) patients used proton pump inhibitors (PPI) before and after the clopidogrel therapy accordingly (P ¼ 0.16; c 2 ¼ 1.91). However, pantoprazole was recommended more often than other PPI. The use of the potential CYP3A4 inhibitors e lipophilic statins and CCB e was increased after the prescription of clopidogrel too. Concomitant use of statins (mainly atorvastatin) with clopidogrel was observed in 75 (93.8%) patients and the use of CCB (mainly amlodipine) e in 33 (41.3%) patients. Conclusion: In the primary health care practices, it is revealed that there is co-medication of clopidogrel with weak CYP3A4 inhibitors, such as lipophilic statins and amlodipine, and with the moderate CYP2C19 inhibitor e omeprazole. The latter co-medication is potentially harmful and it is very important to inform the first care professionals about the opportunity to change omeprazole to pantoprazole, which does not influence clopidogrel biotransformation.

Fibrilace síní (FS) je onemocnění postihující mnoho lidí, zvláště starší osoby. U všech z nich je přítomno zvýšené riziko tromboembolické příhody. Ke snížení rizika se u těchto nemocných provádí antikoagulační léčba. K dispozici jsou dva typy antikoagulancií-antagonista vitaminu K warfarin a nová (neboli přímá perorální) antikoagulancia dagibatran a rivaroxaban. Protože osoby s FS obvykle mají několik dalších onemocnění a jiné komplikace, např. riziko krvácení a tromboembolie, užívají současně několik léčiv, což při jejich metabolické přeměně zvyšuje riziko lékových interakcí společných pro P-glykoprotein a CYP450. Větší pozornost věnovaná zdravotníky monitorování účinku farmakoterapie a edukace pacientů o nejčastějších lékových interakcích při užívání perorálních antikoagulancií by mohla pomoci zajistit bezpečnější a účinnější antikoagulační léčbu. Cíl: Defi novat a analyzovat nejčastější možné lékové interakce u perorálních antikoagulancií-warfarinu, dabigatranu a rivaroxabanu-nejčastěji podávaných vysoce rizikovým pacientům s FS v Lotyšsku. Materiály a metody: Na kardiologické klinice fakultní nemocnice Paulse Stradinse (Lotyšsko) se v období od října 2016 do června 2017 prováděla průřezová studie s následnou kvantitativní analýzou údajů získaných od vysoce rizikových nemocných s FS, kteří denně užívali perorální antikoagulancia. Po podepsání informovaného souhlasu pacientů se shromažďovaly jejich demografi cké údaje, zjišťovaly informace o pravidelně a často užívané medikaci a potravinových doplňcích. Výsledky laboratorních testů a echokardiografi ckého vyšetření byly zkombinovány s osobní anamnézou pacientů. Statistická analýza získaných údajů se prováděla s použitím softwaru SPSS Statistics. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 143 pacientů; z tohoto počtu bylo 46,2 % mužů a 53,8 % žen průměrného věku 69,7 (SD 9,9) roku. Z medikace jich 53,8 % užívalo warfarin, 16,1 % dabigatran a 33,6 % rivaroxaban. U 49,7 % pacientů bylo zjištěno zvýšené riziko možných lékových interakcí. U osob užívajících warfarin se nejčastěji jednalo o možné lékové interakce s potravinovými doplňky obsahujícími omega-3 kyseliny (20,8 %), s amiodaronem (16,7 %) a s inhibitory protonové pumpy (13,8 %). V případě pacientů léčených dabigatranem byly zaznamenány nejčastější potenciální interakce s inhibitory protonové pumpy (26,1 %), s amiodaronem (17,4 %) a s potravinovými doplňky obsahujícími omega-3 kyseliny (13,0 %). U pacientů užívajících rivaroxaban se jednalo o nejčastější možné lékové interakce s amiodaronem (29,2 %), s potravinovými doplňky obsahujícími omega-3 kyseliny (16,7 %) a s nesteroidními protizánětlivými léky (4,2 %). Závěr: Ze všech vysoce rizikových pacientů s FS bylo u 47,7 % zjištěno středně vysoké nebo vysoké riziko možných lékových interakcí, nejčastěji ve spojení s užíváním potravinových doplňků. Celkem 50,3 % pacientů užívalo antagonistu vitaminu K warfarin. Nejčastější možné lékové interakce ve skupině s warfarinem byly zaznamenány ve spojení s potravinovými doplňky obsahujícími omega-3 kyseliny (20,8 %) a am...

Fibrilace síní (FS) je nejčastější arytmií, jejíž incidence se zvyšuje s věkem; u osob ve věku 50 let se každých deset let zdvojnásobuje a u pacientů ve věku ≥ 80 let dosahuje přibližně 10 %. 1 Přes předvídatelnou farmakokinetiku a farmakodynamiku přímých perorálních antikoagulancií (direct oral anticoagulant, DOAC) je nutno v zájmu účinné a bezpečné léčby, stejně jako pro predikci a detekci trombotických a krvácivých příhod, provádět laboratorní vyšetření, a to i v situacích, kdy by dočasné vysazení léků mohlo být žádoucí. 2 Cíl: Cílem této studie bylo stanovit a analyzovat nutnost provádění koagulačních testů u pacientů s FS a vysokým kardiovaskulárním rizikem v klinické praxi. Metody: V období od října 2016 do června 2017 byla v kardiocentru fakultní nemocnice Pauls Stradins Clinical University Hospital v lotyšské Rize provedena kvantitativní, analytická, průřezová klinická studie. V této studii se shromažďovaly údaje pacientů s nevalvulární FS léčených antikoagulancii po dobu ≥ 3 měsíců, definovaných na základě skóre CHA 2 DS 2 -VASc (≥ 2 nebo 3) jako vysoce riziková skupina mužů i žen. Pro analýzu údajů byl použit software SPSS. Výsledky: Celkem byly získány údaje 143 pacientů, z nichž 46,2 % (n = 66) byli muži; průměrný věk dosahoval 69,7 (SD ± 9,9) roku. Přibližně u dvou třetin (73,1 %) pacientů se FS vyskytovala po dobu více než jednoho roku. Průměrná hodnota skóre CHA 2 DS 2 -VASc byla 4,2 (SD ± 1,5). Nejčastějšími přidruženými onemocněními byly arteriální hypertenze (65,0 %; 93), chronické srdeční selhání (48,3 %; 69), ischemická choroba srdeční (32,9 %; 47), diabetes mellitus (24,5 %; 35) a dyslipidemie (25,9 %; 37). Přibližně polovina (46,2 %; 66) užívala DOAC, z toho 31,5 % rivaroxaban a 14,7 % dabigatran; navíc 1,4 % pacientů užívalo DOAC s antiagregancii. U 71 (49,7 %) pacientů existovalo zvýšené riziko možných lékových interakcí, nejčastěji s inhibitory protonové pumpy (16,8 %; 24), amiodaronem (24,5 %; 35) a protizánětlivými léky (49,0 %; 70). Užívání DOAC a možné lékové interakce zvyšují skóre rizika s maximální hodnotou 3 (16,1 %; 23) a průměrným častým skóre 4,4 u 86 (60,1 %) pacientů s FS. Koncentrace léků v krvi byly nižší, než se očekávalo, a dosahovaly hodnoty přibližně 75,2 % C max . Závěr: Užívání DOAC koreluje se skóre CHA 2 DS 2 -VASc s průměrnou častou hodnotou 4,4 u 86 (60,1 %) pacientů s FS. Koagulační testy pro stanovení koncentrací DOAC v plazmě byly provedeny u více než poloviny pacientů (60,1 %).

No abstract

Fibrilace síní (FS) je nejčastější arytmií, jejíž incidence se zvyšuje s věkem; u osob ve věku 50 let se každých deset let zdvojnásobuje a u pacientů ve věku ≥ 80 let dosahuje přibližně 10 %. 1 Přes předvídatelnou farmakokinetiku a farmakodynamiku přímých perorálních antikoagulancií (direct oral anticoagulant, DOAC) je nutno v zájmu účinné a bezpečné léčby, stejně jako pro predikci a detekci trombotických a krvácivých příhod, provádět laboratorní vyšetření, a to i v situacích, kdy by dočasné vysazení léků mohlo být žádoucí. 2 Cíl: Cílem této studie bylo stanovit a analyzovat nutnost provádění koagulačních testů u pacientů s FS a vysokým kardiovaskulárním rizikem v klinické praxi. Metody: V období od října 2016 do června 2017 byla v kardiocentru fakultní nemocnice Pauls Stradins Clinical University Hospital v lotyšské Rize provedena kvantitativní, analytická, průřezová klinická studie. V této studii se shromažďovaly údaje pacientů s nevalvulární FS léčených antikoagulancii po dobu ≥ 3 měsíců, definovaných na základě skóre CHA 2 DS 2 -VASc (≥ 2 nebo 3) jako vysoce riziková skupina mužů i žen. Pro analýzu údajů byl použit software SPSS. Výsledky: Celkem byly získány údaje 143 pacientů, z nichž 46,2 % (n = 66) byli muži; průměrný věk dosahoval 69,7 (SD ± 9,9) roku. Přibližně u dvou třetin (73,1 %) pacientů se FS vyskytovala po dobu více než jednoho roku. Průměrná hodnota skóre CHA 2 DS 2 -VASc byla 4,2 (SD ± 1,5). Nejčastějšími přidruženými onemocněními byly arteriální hypertenze (65,0 %; 93), chronické srdeční selhání (48,3 %; 69), ischemická choroba srdeční (32,9 %; 47), diabetes mellitus (24,5 %; 35) a dyslipidemie (25,9 %; 37). Přibližně polovina (46,2 %; 66) užívala DOAC, z toho 31,5 % rivaroxaban a 14,7 % dabigatran; navíc 1,4 % pacientů užívalo DOAC s antiagregancii. U 71 (49,7 %) pacientů existovalo zvýšené riziko možných lékových interakcí, nejčastěji s inhibitory protonové pumpy (16,8 %; 24), amiodaronem (24,5 %; 35) a protizánětlivými léky (49,0 %; 70). Užívání DOAC a možné lékové interakce zvyšují skóre rizika s maximální hodnotou 3 (16,1 %; 23) a průměrným častým skóre 4,4 u 86 (60,1 %) pacientů s FS. Koncentrace léků v krvi byly nižší, než se očekávalo, a dosahovaly hodnoty přibližně 75,2 % C max . Závěr: Užívání DOAC koreluje se skóre CHA 2 DS 2 -VASc s průměrnou častou hodnotou 4,4 u 86 (60,1 %) pacientů s FS. Koagulační testy pro stanovení koncentrací DOAC v plazmě byly provedeny u více než poloviny pacientů (60,1 %).