The objective of the paper was to present current theoretical findings in the area of strategic management of small and medium-sized enterprises (SMEs) in the Visegrad Four (V4) countries. Within the stated objective, the weight of individual strategic management factors was quantified and trends in the Czech Republic were compared with other V4 countries. Empirical research was conducted between October 2019 and March 2020 in V4 countries by means of an online questionnaire. The overall number of accepted questionnaires was as follows: Czech Republic (CR): 454, Slovak Republic (SR): 368, Poland (PL): 364, and Hungary (HU): 399. Questionnaires were completed by company owners and top managers. The empirical research provided several interesting findings. On the one hand, SMEs confirmed that strategic management is an important part of corporate management; on the other hand, strategic management is not implemented in the everyday life of SMEs and is not implemented through action plans and programmes. The level of agreement with the statement that quality strategic management improves the competitiveness of enterprises and their stability in domestic and foreign markets was not very high. Not surprisingly, SMEs have significant weaknesses in monitoring and personal risk management. The research results point to the need for increasing the level of strategic risk management in the segment of SMEs, which is an important factor in improving their competitiveness in a globalizing economic environment.

No abstract

Automobilový průmysl patří tradičně mezi klíčová odvětví české ekonomiky. Česká průmyslová tradice, která vznikala již v době Rakouska-Uherska, determinovala i význam automobilového průmyslu v Československu a ještě později v České republice. V době před 1. světovou válkou, a hlavně právě v době meziválečného samostatného Československa, byl logickým vyústěním velký rozvoj tohoto průmyslu na našem území, reprezentovaný značkami jako Laurin & Klement (později Škoda), Aero, Tatra atd. (Novosák, Damborský, Linhartová, 2010). V dobách komunistické vlády sice ztrácel český automobilový průmysl svůj inovační potenciál, ale díky řízeným dodávkám pro státy RVHP se alokoval v tomto odvětví značný počet pracovníků. To vytvořilo předpoklady pro pokračování tradice výroby aut i po roce 1989. Privatizace automobilového průmyslu proběhla na rozdíl od jiných odvětví víceméně úspěšně. S příchodem zahraničních investorů došlo v 90. letech k dynamickému růstu celého odvětví, který pokračoval i po roce 2000 (CzechInvest, 2009). Páteř automobilového průmyslu v ČR dnes tvoří tři výrobci osobních automobilů, Škoda Auto, TPCA a Hyundai. Kromě nich tvoří automobilový průmysl ČR výrobci nákladních vozidel Tatra a Avia, výrobci autobusů Iveco a SOR a výrobce motocyklů Jawa. Největší podíl na výkonech automobilového průmyslu mají dodavatelé komponentů a dílů. V ČR je kromě tradičních tuzemských dodavatelů množství zahraničních nadnárodních dodavatelských korporací. To lze doložit na skutečnosti, že ze 100 největších automobilových dodavatelů má v ČR své závody přes 55 těchto společností. Tito dodavatelé nezásobují pouze tuzemské výrobní závody, ale jejich produkce míří do zahraničních automobilek. Automobilový sektor se podílí na celkové průmyslové produkci asi 20 %. 1 Česká republika dosahuje hodnoty 96 vyprodukovaných vozidel za rok na 1000 obyvatel státu. Tyto hodnoty řadí ČR na špičku i v celosvětovém měřítku, konkrétně na 2. místo za Slovenskem (European Automobile Manufacturers´ Association, 2009).1 Sdružení automobilového průmyslu -statistiky za rok 2008. Tento údaj může být s ohledem na problematiku začleněné fi rem do OKEČ i podstatně vyšší.

Regional unemployment and investment incentives in CzechiaThe paper aims to verify whether setting up the system of investment incentives in Czechia has determined the over-proportional location of supported jobs to regions with an over-proportional size of unemployed and thus meets the declared objectives of regional policy. Concentration analysis on the territorial level of districts and regions NUTS III of the Czechia was used to fulfil this goal. Regions according to the concentration of unemployed and supported jobs can be divided into five basic types: T1 -regions where the support is well targeted and implemented (regions with high unemployment and job support), T2 -regions with inappropriately targeted support (regions with low unemployment and high support), T3 -regions that are not eligible for support and support is realised on low level (low unemployment and low support), T4 -regions where support is lacking (high unemployment and low support), T5regions that cannot be clearly classified (their position changes significantly over time). Regional policy objectives are achieved through support realised in regions with a large amount of unemployment. Setting up a system of investment incentives in Czechia does not ensure an above-proportional direction of supported investments to regions with a larger size of unemployment and thus does not meet the declared objectives of regional policy.

No abstract