Query Details 1. Please check and confirm the organisation division and organisation name are correctly identified in all affiliations and amend if necessary. 2. Vojacek (2018) has been changed to Vojacek et al. (2018) so that this citation matches the list. 3. As per the information provided by the publisher, Figs. 2 and 3 will be black and white in print; hence, please confirm whether we can add "colour figure online" to the caption. 4. Kindly check and confirm the caption and layout of Table 7 are correct. 5. Meyers (2008) has been changed to Meyers et al. (2008) so that this citation matches the list. 6. Reference Lievense et al. (1998) was provided in the reference list; however, this was not mentioned or cited in the manuscript. As a rule, if a citation is present in the text, then it should be present in the list. Please provide the location of where to insert the reference citation in the main body text.

Introduction Cryopreserved allograft heart valves (CAHV) show longer event-free survival compared to other types of protheses. However, all patients develop early and/or late allograft failure. Negative predictors are clinical, and there is a lack of evidence whether they correspond with the microscopic structure of CAHV. We assessed histopathological signs of structural degeneration, degree of cellular preservation, and presence of antigen-presenting cells (APC) in CAHV and correlated the changes with donor clinical characteristics, cryopreservation times, and CAHV types and diameters. Methods Fifty-seven CAHV (48 pulmonary, nine aortic) used for transplantation between November/2017 and May/2019 were included. Donor variables were age, gender, blood group, height, weight, and body surface area (BSA). Types and diameters of CAHV, cold ischemia time, period from decontamination to cryopreservation, and cryopreservation time were recorded. During surgery, arterial wall (n=56) and valvar cusp (n=20) samples were obtained from the CAHV and subjected to microscopy. Microscopic structure was assessed using basic staining methods and immunohistochemistry (IHC). Results Most of the samples showed signs of degeneration, usually of mild degree, and markedly reduced cellular preservation, more pronounced in aortic CAHV, correlating with arterial APC counts in both basic staining and IHC. There was also a correlation between the degree of degeneration of arterial samples and age, height, weight, and BSA of the donors. These findings were independent of preservation times. Conclusion CAHV show markedly reduced cellular preservation negatively correlating with the numbers of APC. More preserved CAHV may be therefore prone to stronger immune rejection.

Purpose -the purpose of this article is a complex description and evaluation of open access adoption in the environment of the Czech Republic, from both the green road and golden road point of view.

No abstract

Kryoprezervované chlopenní alografty (CAHV) v současné době představují konduity volby vykazující delší dobu přežití v porovnání s jinými typy chlopenních protéz. Nicméně téměř všichni pacienti v průběhu času rozvinou časné nebo pozdní selhání alograftu. Přesný mechanismus selhání či případná role buněčné nebo humorální rejekce však zůstávají nejasné. V této studii jsme se zaměřili na mikroskopickou strukturu CAHV s ohledem na dobu trvání implantace, hodnotili stupeň degenerativních změn a pátrali po známkách celulární rejekce. Metodika: Do studie bylo prospektivně zařazeno 24 pacientů s CAHV a jeden pacient s chlopenním xenograftem, kteří podstoupili explantaci konduitu v období od listopadu 2017 do května 2020. Zaznamenán byl věk pacientů v době implantace, doba trvání implantace, typ konduitu, hlavní diagnóza příjemce a počet předchozích implantací. Mikroskopická struktura konduitů byla hodnocena pomocí světelné mikroskopie s užitím základních barvicích metod i imunohistochemie. Výsledky: Všechny konduity byly kompletně avitální, s úseky nekróz, hyalinizace, kalcifi kací, metaplastické kosti a přerůstání fi brózním pannem. Ve třech případech byly zastiženy okrsky zánětu rejekčního charakteru. Tři další pacienti vykazovali v průběhu operace i následně mikroskopicky známky subakutní infekční endokarditidy. Jak tíže mikroskopických změn, tak i přítomnost rejekčních infi ltrátů byly nezávislé na době trvání implantace či jakékoliv jiné klinické proměnné. Závěry: Histopatologické hodnocení explantovaných konduitů může přispět k objasnění přesného patogenetického mechanismu selhání alograftu. Nicméně mikroskopická struktura dlouhodobých explantátů je často nespecifi cká a známky celulární rejekce jsou mírné. Přínosnější tak může být mikroskopické vyšetření krátkodobých explantátů.