Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno SouhrnVýchodiska: Abnormality funkce ledvin spojené s přítomností malignity bývají poměrně časté. Různě vyjádřená porucha renální funkce je přítomná přibližně u cca 60 % pa cientů s nádorem. Poškození ledvin může vznikat buď v důsledku přímého nebo nepřímého působení tumoru na ledviny a močové cesty. Systémová onkologická terapie může svůj negativní vliv na renální funkce uplatnit opět dvojím způsobem -přímým toxickým působením na strukturu ledvin a nepřímo v důsledku dehydratace nebo "tumor lysis syndromu". Od roku 2004 byla Food and Drug Administration schválena do klinického užití v terapii solidních nádorů řada potenciálně nefrotoxických chemoterapeutik, cílených léků a imunoterapeutik. Cíl: V rámci tohoto souhrnného článku přinášíme přehled nejnovějších informací týkajících se nefrotoxicity u nově používaných léků. Závěr: I přes nástup nových typů léků zahrnujících cílenou terapii a imunoterapii přetrvává riziko postižení ledvin. Mechanizmus vzniku je odlišný od klasické chemoterapie a většinou se jedná o toxicitu mírného nebo středního stupně. V klinických studiích nejsou ve většině případů zastoupení pa cienti s preexistující renální insuficiencí, a proto může být její vý-skyt v rutinní praxi vzhledem k vysoké prevalenci chronického onemocnění ledvin u onkologických pa cientů vyšší. Zhoršení renálních funkcí může významným způsobem ovlivnit strategii léčby, a proto je pečlivá monitorace renálních funkcí nedílnou součástí každé klinické kontroly. Klíčová slova renální selhání -toxicita -imunoterapie -chemoterapie SummaryBackground: Renal abnormalities associated with malignancy are common with renal impairment occurr ing in about 60% of patients with tumors. Kidney dis ease may occur as a result of direct or indirect effects of tumors on kidneys and the urinary tract. Systematic oncology treatment can affect renal function in two ways, via direct toxic effects on kidney structure and indirectly via dehydration or tumor lysis syndrome. Since 2004, the Food and Drug Administration has approved a number of potentially nephrotoxic chemotherapeutics, targeted drugs, and immunotherapeutics for the treatment of solid tumors. Aim: This article provides an overview of the latest information on the nephrotoxicity associated with the use of new drugs. Conclusion: Despite the development of new drug treatments, includ ing targeted ther apy and immunother apy, the risk of kidney involvement persists. The mechanisms of action of these new drugs are different from those of classical chemother apy, and their use is usually associated with only mild to moderate side effects. In clinical trials, patients with pre-exist ing renal insufficiency are not present in most cases. Deterioration of renal function may significantly affect the treatment strategy and therefore careful renal function monitor ing should be an integral part of each clinical trial.

No abstract

Introduction: Clinical stage 1 (CS1) nonseminomatous (NS) germ cell tumors involve a 30% probability of relapse upon surveillance. Adjuvant chemotherapy with one course of bleomycin, etoposide, and cisplatin (1xBEP) can reduce this risk to <5%. However, 1xBEP results are based solely on five controlled trials from high-volume centers. We analyzed the outcome in a real-life population. Patients and Methods: In a multicentric international study, 423 NS CS1 patients receiving 1xBEP were retrospectively evaluated. Median follow-up was 37 (range, 6–89) months. Primary end points were relapse-free and overall survival evaluated after 5 years. We also looked at associations of relapse with clinico-pathological factors using stratified Kaplan–Meier methods and Cox regression models. Treatment modality and outcome of recurrences were analyzed descriptively. Results: The 5-year relapse-free survival rate was 96.2%. Thirteen patients (3.1%; 95% confidence interval, 1.65–5.04%) relapsed after a median time of 13 months, of which 10 were salvaged (77%). Relapses were mostly confined to retroperitoneal nodes. Three patients succumbed, two to disease progression and one to toxicity of chemotherapy. Pathological stage >pT2 was significantly associated with relapse rate. Conclusion: The relapse rate of 3.1% found in this population of NS CS1 patients treated with 1xBEP at the routine care level was not inferior to the median rate of 2.3% reported from a meta-analysis of controlled trials. Also, the cure rate of relapses of 77% is consistent with the previously reported rate of 80%. This study clearly shows that the 1xBEP regimen represents a safe treatment for NS CS1 patients.