Vážená paní doktorko,Váš nekrolog za prof. Branišem a jeho předčasným úmrtím byl nejen pro mne mimořádně cenným podnětem k hlubokému zamyšlení. Profesor byl zásadním odpůrcem tzv. "lesnického zasahování" do dějů v NP Šumava a nejen já jsem uvažoval nad zdroji, na nichž staví své přesvědčení i razanci v jeho obraně či prosazování. Vaše osobní vzpomínky i doklady o jeho osobnosti mně mnohé ujasnily a můj vztah k němu se díky Vám podstatně změnil.Jistý přelom způsobilo už jeho stanovisko k náhlé velkoplošné destrukci stromového patra smrkových lesů NPŠ, jak je podal 2012 v dopisu předsedovi Komise životního prostředí AV ČR prof. Šrámovi, DrSc. V něm naprosto otevřeně a jednoznačně konstatoval, že jeho přírodovědně biologické stanovisko se vůbec nezabývá budoucností lesů NPŠ, neboť jde výlučně o zkoumání přirozené sekundární sukcese bez ohledu na to, k jakým ekosystémům povede. "Šumava zůstane zelená".Tehdy jsem velice zpozorněl, protože jeho stanovisko se zcela lišilo od jiných nadšenců pro divočinu zejména z Jihočeské univerzity, kteří od začátku až dodnes přesvědčují veřejnost, že jimi nastolená destrukce je cestou opět k lesu. Tohle ovšem je součást něčeho, co zřejmě neladí s principy prof. Braniše. Je to "fait accompli", známá praktika z útočné politiky, snažící se prosadit procesy, jejichž efekty nejsou bezpečné, ale usiluje se o ně klamáním veřejnosti -"nic se neděje, les zase bude". V případě NPŠ tam totiž schází úvaha o časovém horizontu: je nepochybné, že v současných podmínkách příroda sama skutečně všude opět obnoví les jako ekosystém. Otevřenou otázkou v případfě NPŠ je, na jak dlouho budou narušeny nebo potlačeny ekosystémové služby lesů zejména vyšších poloh, když NPŠ byl založen v kulturní krajině s naprostou převahou kulturních ekosystémů. Mají se tyto služby žádat jen od lesů hospodářských a velkoplošnou i dlouhodobou destrukci striomového patra nutno brát výlučně z biologického hlediska? Opravdu o "well being" obyvatelstva mimo park, o jejich zdraví, majetky ba i životy během sta let vůbec nemá jít?. Prof. Martin Braniš nepatřil k oněm, co vytvářejí neupřímnou politiku "fait accompli"! Měl otevřeně karty biologických věd a s jemu vlastní energií je prosazoval. Byl to tedy čestný odpůrce -napsal jsem paní Ing. Vavrouškové, že v duchu kladu kytičku smíření na jeho čerstvý rov.Je tu však záležitost k zamyšlení nás všech pozůstalých na roli NPŠ. Přednášel jsem po léta "Bioklimatologii" na PřF UK před "normalizací" a pak znovu po konci bolševismu. Na

The forest area of the Moravian-Silesian Beskids is on the slopes of the most westerly range of mountains of the Carpathian System in the Czech Republic, the only site with specific growth conditions for the forest. The exceptional significance of the area consists on its role in ensuring the range of requirements for the functions of the forest for a large industrial agglomeration. In this area, the forests form a vitally important environment. The region has the natural appearance of a mountain landscape and a long and eventful history of forest use. The forest culture changed its original composition to the benefit of species highly valued in past centuries. Particularly dramatic were the changes which occurred in the course of the last 60 years. They occurred because of strong anthropic pressure and within a very short period of time as far as the life of a forest is concerned. The demands of the society concerning other benefits of the forest, especially the protection of water resources for a new industrial agglomeration with extensive housing areas in the Ostrava region in the northern foothills, were gradually increasing with the growing problem of air pollution. Since the 1950s, local forestry has been facing new and unusual problems related to forest policy and the multifunctional use of the forest. In order to ensure forest functions, new solutions must be sought in terms of forest management and particularly in terms of silvicultural methods,which have to be sufficiently flexible to efficiently respond to environmental changes and to a possible shift in the demands placed on the forest. The present forest management systems are based on the principles of sustainable forestry, i.e.,on the principles of ecologically justified silviculture.