In 2019, the EPMA celebrated its 10th anniversary at the 5th World Congress in Pilsen, Czech Republic. The history of the International Professional Network dedicated to Predictive, Preventive and Personalised Medicine (PPPM / 3PM) is rich in achievements. Facing the coronavirus COVID-19 pandemic it is getting evident globally that the predictive approach, targeted prevention and personalisation of medical services is the optimal paradigm in healthcare demonstrating the high potential to save lives and to benefit the society as a whole. The EPMA World Congress Supplement 2020 highlights advances in 3P medicine.

The paper presents the results of treating 14 patients, namely eight patients with visceral artery aneurysms and six patients with visceral artery pseudoaneurysms. In 64.3% of the patients, the initial diagnosis was made based on the ultrasound examination. All the patients (100%) underwent CT angiography, while angiography was performed in 71.4% of the cases. Five (35.7%) patients with visceral artery pseudoaneurysms were emergently hospitalized; among them, the signs of bleeding were observed in 2 patients. In 9 patients, pathology was detected during tests for other conditions. Five (35.7%) patients underwent endovascular treatment, while 9 (64.3%) patients received surgical treatment. Endovascular interventions and open surgery demonstrated a nil mortality rate. After endovascular treatment, stent thrombosis was found in 1 patient. In the case of surgical treatment, visceral artery aneurysm was observed in 1 patient who underwent the resection of superior mesenteric artery pseudoaneurysm. Conclusions. The choice of the method of treating visceral artery aneurysms and visceral artery pseudoaneurysms depends on the location, size, anatomic features of the visceral arteries and the clinical course of the disease. Both endovascular and surgical treatment demonstrate good postoperative outcomes. Visceral ischemia is one of the most serious complications in the postoperative period, which can complicate both the diagnosis and the choice of treatment tactics.

Cíl / Základní informace: Vysoké riziko rekurence ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) během prvních 14 dnů po první atace odpovídajících symptomů při aterosklerotické stenóze karotidy dalo podnět k revizi načasování karotické endarterektomie (carotid endarterectomy, CEA) u symptomatických pacientů. Nyní je často diskutována otázka, zda lze doporučit provedení urgentní CEA do 72 hodin od nástupu příznaků CMP u neurologicky nestabilních pacientů. V tomto článku hodnotíme přínos karotické endarterektomie během akutní fáze iCMP. Metody: Analyzovali jsme výsledky CEA u 462 pacientů se symptomatickou stenózou vnitřní karotické tepny (ICA), provedené ve dvou nezávislých vaskulárních centrech. Indikací k CEA byla nejméně 50% stenóza ICA. Ve skupině I podstoupilo 28,5 % pacientů CEA do 14 dnů od nástupu příznaků CMP a 71,5 % se podrobilo témuž zákroku do šesti týdnů od nástupu příznaků CMP. Ve skupině II bylo 39,5 % pacientů s nestabilními neurologickými příznaky operováno do tří až šesti hodin od nástupu příznaků CMP a u 60,5 % pacientů s nestabilním aterosklerotickým plátem byla CEA provedena do 24-48 hodin od nástupu příznaků CMP. Výsledky: Ve skupině I (239 osob) se u sedmi (2,9 %) pacientů vyvinula CMP. Tři pacienti (1,3 %) zemřeli. Ve skupině II (223 osob) se CMP vyvinula u pěti (2,2 %) pacientů. Zemřel jeden pacient (0,4 %). Při porovnávání výskytu komplikací v časné pooperační fázi nebyl mezi oběma skupinami zaznamenán statisticky významný rozdíl. Závěry: Urgentní CEA je indikována u pacientů s nestabilními neurologickými příznaky i u pacientů s nestabilními aterosklerotickými pláty. Vzhledem k vysokému riziku rekurence CMP během prvních 14 dnů představuje urgentní CEA účinnou prevenci rekurentní CMP. Pooperačně došlo k rozvoji CMP jen u 2,2 % pacientů.

ObjectiveThis study aimed to compare the plasma levels of lipoprotein-associated phospholipase A2 (Lp-PLA2), hemopexin (Hpx), and interleukin-4 (IL-4) in patients with carotid artery atherosclerosis based on neurological symptoms and plaque histopathology and to find association between plaque stability and neurological symptoms. This single-center study included patients treated surgically for significant stenosis of the internal carotid artery. Serum levels of biomarkers were determined, and a histopathological analysis of the carotid plaques was performed. Within 70 patients, 40 asymptomatic and 30 symptomatic; 38 patients (54.3%) were diagnosed with unstable carotid plaque and 32 patients (45.7%) had a stable carotid plaque. Significantly higher incidence of unstable carotid plaque was detected in symptomatic patients (p <0.001). Compared to asymptomatic patients, higher expression of Lp-PLA2 (285.30 ± 2.05 μg/l), Hpx (0.38 ± 0.01 ng/l), and IL-4 (65.77 ± 3.78 ng/l) in plasma were detected in symptomatic patients. Subsequently, higher expression of Lp-PLA2 (297.34 ± 2.3 μg/l), Hpx (0.41 ± 0.02 ng/l), and IL-4 (64.74 ± 4.47 ng/l) in plasma was observed in patients with unstable plaques (n=38). Statistically significant (p <0.001) differences in expression of Lp-PLA2, Hpx, and IL-4 between patients with unstable and stable plaques were detected. Moreover, only the differences between symptomatic and asymptomatic patients in the expression of Lp-PLA2 and IL-4 in plasma were statistically significant (p <0.001). This study showed that Lp-PLA2, IL-4, and Hpx levels are significantly increased in patients with an unstable carotid plaque.

Úvod: Popisujeme prípad úspešnej náhrady protézy descendentnej aorty a implantovaného hrudného stentgraftu humánnym aortálnym allograftom. Kazuistika: Jednalo sa o 47 ročného muža, ktorý bol v šestnástich rokoch operovaný pre koarktáciu aorty. Mal vykonaný dakronový bypass z descendentnej aorty nad koarktáciou na infrarenálnu aortu. Po tridsiatich rokoch sa u neho vytvorila pseudoaneuryzma v proximálnej anastomóze, ktorá bola prvotne riešená implantáciou hrudného stentgraftu. Avšak osem mesiacov po implantácii hrudného stentgraftu dochádza k rozvoju infekcie. Vykonali sme explantáciu hrudného stentgraftu a pôvodnej dakronovej protézy. Infi kovanú descendentnú aortu sme nahradili in situ čerstvým aortálnym allograftom. Pooperačný priebeh bol bez komplikácií a pacient je aktuálne bez známok sepsy, viscerálnej ischémie alebo klaudikácií. Záver: Metódou voľby liečby infi kovaného stentgraftu je jeho odstránenie. Problémom ostáva náhrada infi kovanej aorty po explantácii stentgraftu. Extraanatomický bypass "aorta ventrale" už v súčasnosti nie je metódou voľby. Náhrada infi kovanej oblasti aortálnym allograftom zostáva jednou z najviac používaných možností. Medzi komplikácie tohto postupu môže byť aneuryzmatická dilatácia náhrady, jej stenóza alebo uzáver. Tieto komplikácie sa vyskytujú do 20 % prípadov. Ďalšou z moderných možností liečby je in situ náhrada xenoperikardiálnym graftom. Operačná mortalita týchto operácii je vysoká, do 30 %. No aj napriek vysokej mortalite týchto operácií je chirurgická liečba nutná, lebo takmer všetci neliečení pacienti umierajú.