Lukáš Kovanda, Vysoká škola ekonomická v Praze
ÚvodVe svých předchozích textech publikovaných v Politické ekonomii jsem argumentoval, že fi nanční krize, jež vrcholila v letech 2008 a 2009, představuje závažnou výzvu nejen pro tvůrce hospodář-ských politik a další ekonomické praktiky, nýbrž též pro převládající ekonomickou teorii, a dokonce metodologii. Uvedl jsem, že krize je široce nahlí-žena jako selhání ortodoxní ekonomie a představil jsem některé heterodoxní myšlenkové školy v ekonomii, 1 zvláště postkeynesovství a jeho ontologickou bázi v podobě kritického realismu. Někteří ekonomové totiž zastávají názor, že fi nanční krize zastihla ekonomickou ortodoxii "v nedbalkách", což předsta-vuje příležitost právě pro některé heterodoxní školy ekonomického myšlení, aby výrazněji promluvily do diskursu utvářejícího hlavní (ortodoxní) proud ekonomie. (Dolan, 2008) Jako jednu z heterodoxních škol ekonomického myšlení, pro niž fi nanční krize představuje jistou příležitost, jmenoval Dolan rakouskou školu ekonomického myšlení (stručné představení této školy např. v Kovanda, 2009, zevrubnější pak např. v Huerta de Soto, 2012. Podle jeho názoru totiž nemovitostní bublina a s ní spjatá celková hospodářská expanze (především,1Rozdělení na ortodoxní a heterodoxní školy ekonomického myšlení není v rámci celé ekonomické obce přijímáno univerzálně a bez výhrad. Pro potřeby tohoto textu ale postačuje například kategorizace Tonyho Lawsona (2006). Ten označuje za ortodoxní současnou ekonomii hlavního proudu, zejména pak ekonomii neoklasickou. Argumentuje dále, že pojítko mezi heterodoxními školami, za něž označuje například starý institucionalismus, postkeynesovství, neoricardovství, (neo)rakouskou školu, ale taktéž neomarxismus či nově feministickou ekonomii lze alespoň implicitně hledat v rovině ontologické. Heterodoxní ekonomy podle něj sjednocuje zejména nedůvěra v míru, v níž jsou matematicko-deduktivní metody užívány v rámci ortodoxní ekonomie hlavního proudu k popisu uspořádání ekonomického systému.2 Na jiném místě (Kovanda, 2013) argumentuji, že fi nanční krize může být významným impulsem pro určitý odvrat od ekonomistického smýšlení a pro citelně intenzivnější rozvoj ekonomických teorií a modelů s interdisciplinárním přesahem, a to do disciplín typu psychologie, sociologie, antropologie a dalších.
POLITICKÁ EKONOMIE, 3, 2013i když ne pouze v USA) a fi nanční krize, v níž splasknutí bubliny vyústilo, zjevně souzní s modely rakouské školy lépe než většina jiných recesí a krizí po druhé světové válce:"Expanze, jež vedla k [fi nanční] krizi, stejně jako ta z konce 90. let, je mnohem podobnější problémům ve 20. letech, kdy se formovaly přístupy rakouské školy." (Dolan, 2008) Dolan, (spolu)autor úspěšné 3 ekonomické učebnice, ale dodává, že obavy z neblahého vývoje nebyly v letech před fi nanční krizí výhradně doménou ekonomů rakouské školy, nýbrž například i některých představitelů ekonomické ortodoxie. 4 V této souvislosti jmenuje Johna Taylora, původce známého Taylorova pravidla.Patrně nepřekvapí, že kromě ekonomů Dola...