Management of depression or anxiety disorder in coronary heart disease

Abstract

Depresivní nebo úzkostná porucha (deprese/úzkost) zvyšuje při ischemické chorobě srdeční (ICHS) trombogenezi, atero genezi a arytmogenezi. Eliminace deprese/úzkosti jako rizikového faktoru se proto stala novým cílem antidepresivní léčby při ICHS. Patogeneticky zaměřené laboratorní a klinické studie prokázaly, že antidepresiva inhibující zpětnou resorpci serotoninu (selective serotonin reuptake inhibitors [SSRI])-paroxetin a sertralin-snižují po prodělaném infarktu myokardu a při stabilizování ICHS riziko trombogeneze, aterogeneze a arytmogeneze. Léčba antidepresivem (paroxetin, sertralin, fl uoxetin) snížila také kardiovaskulární morbiditu a mortalitu ve dvou klinických studiích, do kterých byli zařazeni pacienti po prodělaném infarktu myokardu. Nizozemská studie MIND-IT, orientovaná na pacienty po prodělaném infarktu myokardu léčené mirtazapinem, a česká studie PrevenPar zahrnující neselektované pacienty s ICHS léčené v ordinacích praktických lékařů paroxetinem, shodně prokázaly, že u těch nemocných, u nichž přetrvávají po šesti měsících příznaky těžké a středně těžké deprese (non-respondeři) dochází v dalším průběhu sledování ke zvýšené četnosti závažných kardiovaskulárních komplikací. Riziko komplikací klesá s ústupem psychiatrických příznaků. Ve studii PrevenPar eliminovala do jednoho roku léčba paroxetinem u pacientů příznaky těžké a středně těžké deprese a zlepšila kvalitu jejich života. Klíčová slova: Ischemická choroba srdeční-Depresivní nebo úzkostná porucha-Úspěšnost/neúspěšnost léčby antidepresivy-Pozdní kardiovaskulární komplikace-Studie MIND-IT-Projekt PrevenPar