ÚvodV současném globalizovaném světě jsou možnosti jednotlivých suverénních států v daňové politice značně omezeny. Ta je často využívána k přilákání zahraničních investorů, kteří následně snižují nezaměstnanost a zvyšují domácí bohatství. Nicméně v posledních letech přišla na řadu otázka daňové konkurence. Ta se jevila jako problém i pro Evropskou unii (EU), která umožňuje volný pohyb zboží, kapitálu, pracovních sil a právo usazování. Jedním ze způsobů, jak se vyhnout tržním distorzím, je daňová harmonizace. To je důležitý aspekt zdůvodnění vysvětlujících snahy Evropské komise směrem k určitému stupni harmonizace zejména nepřímých daní v rámci členských států. Proto se zmíněná problematika stala jedním z hlavních úkolů tohoto uskupení.Daňová harmonizace, nebo alespoň její koordinace, je jedním z hlavních témat EU již od Římské smlouvy. A ačkoliv je občas odsunuta do pozadí, vždy se opět vynořuje na povrch, neboť je to téma prvořadého významu, které úzce souvisí se suverenitou jednotlivých členských států. Zejména ze strany Evropské komise je zaznamenána řada iniciativ, které usilují o harmonizaci daňových systémů. Protože však jednotlivé národní režimy nejsou identické, byly její snahy úspěšné pouze v některých oblastech.Cílem příspěvku je poskytnout souhrnný pohled na harmonizaci vybraných typů daní v rámci EU od jejího počátku po současnost, přičemž důraz bude kladen na využívání daňové harmonizace v boji proti ekonomické krizi. Text bude zaměřen zejména na seznámení se s oblastí nepřímých daní, jejichž harmonizace je dána Římskou smlouvou, a na korporátní daně, které představují nejvíce harmonizované přímé daně. Budou sumarizována hlavní východiska harmonizačního procesu a základní legislativní normy.