Pojmové znaky podvodu na DPH v judikatuře Soudního dvora Evropské unie

Abstract

Tento příspěvek prezentuje systematizované závěry z vybraných klíčových rozhodnutí SDEU týkající se odnětí nároku na odpočet DPH (se zaměřením zejména na identifikaci skutkových okolností, které mohou svědčit pro naplnění znaků daňového podvodu/úniku na DPH a identifikaci pravidel a mantinelů pro hodnocení objektivních okolností a existence dobré víry na straně daňových subjektů). Z provedeného výzkumu vyplynulo, že SDEU nepodává explicitní a taxativní definici daňového podvodu (úniku) – vymezuje však znaky a okolnosti, které pro existenci daňového podvodu (úniku) svědčí. Z judikatury přiléhavé ke kladené výzkumné otázce je evidentní, že daňový únik je možné spojovat s širokou množinou skutečností. Judikatura SDEU etablovala rovněž testy (nástroje), které brání nadměrně extenzivnímu výkladu znaků podvodného jednání. Judikatura SDEU rovněž nelimituje teritoriální rozsah daňového podvodu (relevance i ve vztahu k třetím zemím). Dovození účasti daňového subjektu na daňovém podvodu je založena na bázi úmyslu a nedbalosti – jinými slovy SDEU vylučuje systém odpovědnosti bez zavinění. Z judikatury SDEU rovněž plyne značná míra diskrece daná tuzemským správním orgánům při správě daně a dokazování relevantních skutkových okolností. Ačkoli v judikatuře SDEU nejsou předmětné objektivní skutečnosti podrobněji popsány, lze prostřednictvím základní logiky dojít k závěru, že pokud cílem vědomostního testu je učinit závěr o vědomosti určitého subjektu o podvodném jednání, tak jednotlivé objektivní skutečnosti musí být okolnosti ve sféře vlivu dotčeného subjektu, tudíž se v zásadě bude jednat o okolnosti vyplývající z obchodních vztahů s přímým dodavatelem či odběratelem.

Identification of tax fraud and analysis of their impact

“…In the opposite way, the objective tax responsibility of any entity involved in the trade chain and the responsibility for the movement and fate of the goods would be completely inadmissible (3705/2018 Daň z přidané hodnoty: Daňový podvod, 2018). Brychta et al (2021) states that the Court of Justice of the EU does not provide an explicit and exhaustive definition of tax fraud but establishes signs and circumstances that testify to the existence of tax fraud, e.g., failure to keep accounts, concealment of the delivery of goods, concealment of income, failure to submit a tax return, failure to pay tax due to administrative authorities.…”

“…In her article, Karfíková (2018) explains and recalls the importance and clarity in the field of tax law. However, regardless of the nature of the particular culture, policy and legislative environment that reflects the nature of the legal framework, according to (Turksen & Abukari, 2020) the legal framework will be most effective if it actually seeks to not only clearly define crimes (Brychta et al, 2021;Procházka et al, 2022), but also to have clearly defined punishments according to the seriousness of the fraud, so that the perpetrators cannot take advantage of these differences.…”