Pragmatická sociologie emancipace: Latour vs. Boltanski

Abstract

V posledních dvou desetiletích minulého století převrátili dva nejvýznamnější představitelé francouzského sociologického pragmatismu Luc Boltanski a Bruno Latour na hlavu Bourdieuovu kritickou sociologii, která ve Francii sedmdesátých let zaujala akademicky hegemonní pozici. Zatímco ona chápala každou lokální interakci prizmatem globální struktury, aby pak ohlásila aktérům skutečný smysl jejich jednání, jenž jim bez ní musel zůstat skryt, Latour a Boltanski vzali vážně jednání a vědění aktérů. Bylo-li úkolem Bourdieuovy sociologie odhalovat pravdu o systému sociálního panství v jeho globalitě a dávat ji utlačovaným jako zbraň v boji za emancipaci z něj, pak úkolem Boltanského a Latourovy sociologie bylo rekonstruovat lokální události a mínění aktérů, která ztratila stigma "iluze" jako protikladu "reality" odhalované sociologem. Boltanski vystřídal sociologickou kritiku prováděnou vědcem sociologií kritiky prováděné aktéry. Latour učinil svým tématem místo již nastolených sociálních vztahů ve stabilizovaném celku společnosti jejich navazování v konkrétních situacích, přičemž zahrnul pod propojované entity vedle lidí také věci, živočichy a technologie.Rezignace dvou autorů na holistické uchopení reality a zúžení pozornosti na "místní" události a spory korespondovaly se smrtí revolučních ideologií v sedmdesátých letech a nástupem liberální hegemonie v letech osmdesátých a devadesátých: jako by sociologie šla s post-revolučním duchem doby a vzdala se své radikálně kritické funkce. To alespoň naznačoval sám Boltanski (spolu s Eve Chiapello) v Novém duchu kapitalismu (1999), když poukázal ke styčným bodům Latourovy verze pragmatického obratu, v jejímž centru stál koncept sítě, a "síťovou" ideologií post-fordistického kapitalismu. Boltanski posléze rozšířil své konstatování o nezamýšlené komplicitě pragmatického obratu v sociologii s nástupem liberální hegemonie v politice a ekonomice i na tu její verzi, kterou představovaly jeho vlastní práce z přelomu osmdesátých a devadesátých let, včele s jeho a Thévenotovým magnum opus O ospravedlnění. Ekonomie velikosti (1991). Tuto sebe-kritiku provedl v knize O kritice (Boltanski 2009(Boltanski , 2011. Jak oznámil v jejím podtitulu, snažil se v ní narýsovat obrysy "sociologie emancipace", která by vyváženě syntetizovala strukturální a pragmatický přístup.

Věda a politika, vpravo, vlevo

“…

Barša (2023) oceňuje, že Latour nepředstírá schopnost dívat se na skutečnost svrchu, jakýmsi privilegovaným způsobem, a že je odhodlán nahlížet svět "zevnitř" a "zespodu". Jenže když Barša z odstupu zařazuje Latoura do systémů současného sociálněvědního uvažování a do politických souřadnic, sám se na něj přesně tak dívá.

…”