This paper develops informed assumptions on the potential loss of trust as an unintended side-effect of the measures in education to contain the spread of the COVID-19 pandemic. Well-founded concerns according to which the pandemic-induced closure of educational facilities and the shift to digitalized distance education are contributing to increased social inequality in education serve as a starting point for the argumentation. The paper contends that together with the temporary changes in the style of educational governance, in the medium term an exacerbated social inequality in education can cause a potential trust problem for the central actors imposing the measures. To support this line of reasoning, the exploratory study describes the context conditions which are relevant for the implementation and participation in digitalized distance education (measures, access and competent use of digital devices in education, level of trust) and combines them with the findings of a qualitative analysis of relevant documents from three European countries (Czech Republic, Denmark, Germany). A neo-institutional view is applied to exploring the implications of the changes in education governance and their potential side-effects on trust.

No abstract

The completion of vocational education and training (VET) and the subsequent school-to-work transition are important steps on the career pathway. The school-to-work transition is a long-term process with unclear boundaries involving a number of potentially difficult aspects. Psychological resources for successful schoolto-work transitions are reflected in the multidimensional psychosocial construct of career adaptability. The goal of the present study was to examine the role of selected demographic and school-related variables in predicting career adaptability and four components of career adaptability (concern, control, curiosity, and confidence) among VET graduates. Participants in this study were 3,028 Czech students approximately 1-2 months before graduation from vocational education and training, aged from 18 to 26 years (M = 18.97, SD = 1.09). The 24-item Career Adapt-Abilities Scale was used to measure career adaptability. Results from multiple linear regression analyses found that five out of ten predictor variables positively predicted the career adaptability or career adaptability components. These variables were the gained paid work experience in the field of study, one-off or multiple use of career guidance services, male gender, tertiary education of the father, and the field of study completed with a school-leaving examination. The variables that did not statistically predict career adaptability were family structure, maternal education, grades (GPA), repetition of a grade, and change of the field of study. Implications for career guidance are discussed.

Abstrakt: Jednou z možností, jak lze podporovat školy v jejich směřování k inkluzivnímu vzdělávání, je posilování odborného potenciálu škol skrze ustavování nových, poradensky orientovaných funkcí pedagogických pracovníků či dalších specialistů. Mezi tyto specialisty bezesporu patří i školní psychologové a naším záměrem v tomto textu je přiblížit, jak inkluzivní směřování škol proměňuje náhled školních psychologů na svou práci. Na základě empirických dat (vícečetná případová studie) ze dvou základních proinkluzivních škol popíšeme, jak školní psychologové re lektují svou práci, jak vnímají (staro)nová očekávání učitelů i vedení svých škol a jak nahlížejí vlastní roli v podpoře školy při zvládání zvyšující se diverzity žáků.Klíčová slova: inkluzivní vzdělávání, školní psycholog, školní poradenství, základní škola Navzdory tomu, že téma inkluzivního vzdělávání je již léta středem pozornosti politiků, odborné i laické veřejnosti a že existuje řada odborných publikací i příkladů dobré praxe, zůstává inkluzivní či v českém školství tzv. společné vzdělávání do jisté míry kontroverzním tématem. Prosazování ideálu inkluze ve školním prostředí totiž s sebou přináší minimálně dvě hlavní pochybnosti. První se týká výkladu a chápání samotného konceptu, tedy vyjasňování toho, jakou podobu má mít inkluzivní vzdělávání, což v reálných podmínkách, a to nejen českých základních škol, vyvolává otázku únosné či spíše reálně zvládnutelné míry diverzity žákovské populace. Důraz na individuální potřeby každého z žáků či "skupin žáků", v důsledku kterého reálně či pomyslně roste diverzita žákovské populace, mění a zřejmě i nadále bude 1 Výzkum, na jehož základě vznikl tento text, byl podpořen Grantovou agenturou MU v rámci projektu Inkluze ve škole jako interdisciplinární problém. Východiska, podmínky a strategie realizace (GA MU MUNI/M/0012/2013).

Abstrakt Klíčová slova inkluzivní vzdělávání, diverzita žáků, vedení školy Abstract Schools nowadays face explicit pressure to educate all students together. This paper examines some questions raised by the meeting of this demand, specifically questions related to heterogeneity of students. The paper presents answers which represent the point of view of school leaders, who as such have key roles in implementation of inclusive education policy in their schools. Based on a case study of a school which has not explicitly avowed its commitment to inclusive education, the paper shows how its school leaders perceive the diversity of students, which is given by the location of their school, and which themes arise for school leaderships as they attempt continually to enforce a perspective which is in favour of inclusive education.