Abstrakt Předčasné odchody ze vzdělávání jsou spojovány s řadou negativních dopadů na život jedince i společnosti a závažnost těchto dopadů vede k monitorování míry předčasných odchodů ze vzdělávání jako jednoho z dů-ležitých ukazatelů kvality vzdělávacích systémů i k tomu, že se předčasným odchodům věnuje výzkumná pozornost. V České republice je míra předčasných odchodů ze vzdělávání tradičně relativně nízká, ale aktéři předčasných odchodů neměli dosud mnoho příležitostí prezentovat svůj pohled na věc. Cílem tohoto textu je tedy přiblížit pohled respondentů, kteří předčasně ukončili vzdělávání na střední škole, na příčiny a následky jejich předčasných odchodů a díky kvalitativnímu výzkumnému přístupu také roz plést pomyslné klubko souvislostí mezi příčinami a následky předčasných odchodů. Základní vztah mezi jednotlivými typy příčin (špatná volba, nedobrovolný odchod, odpoutání se) a přímými krátkodobými až střednědobými dopady na život jedince se odvíjí od vzdělávacích aspirací samotných aktérů. Klíčová slova předčasný odchod ze studia, předčasný odchod ze vzdělávání, středoškolské vzdělání, dospělí Abstract Early school leaving has a number of negative effects on a person's life as well as on society, and the gravity of these effects has led to monitoring of and focused research interest on dropout rates as an important indicator of the quality of education systems. In the Czech Republic, the rate of early school leaving has been traditionally low, but dropout actors have had limited opportunities to present their points of view. The aim of this text is to introduce the views of dropouts from upper secondary education, examine the causes and effects of their early school leaving, and unravel the proverbial conundrum of causes and effects of early school leaving using a qualitative research method. The basic relationship between individual types of causes (poor choices, involuntary leaving, and disengagement) and the direct short-term to mid-term effects upon a person's life result from the educational aspirations of the actors themselves.Keywords early school leaving, dropout, upper secondary education, adults 12 lEnkA HloUŠkoVÁ Úvod snaha dosáhnout co nejvyššího vzdělání se zdá být v současnosti převažují-cí aspirací dospívajících i jejich rodičů a z tohoto úhlu pohledu může být jedinec se základním vzděláním raritou. člověk, který se prokazuje certifikátem o základním vzdělání proto, že odešel ze studia na střední škole, aniž by studium řádně ukončil, se stává nositelem specifické odlišnosti, která, když vypluje na povrch, může vyvolávat analogické reakce okolí jako sociální stigma ať už ve smyslu sociální distance, nepřijetí či odmítání nebo naopak shovívavosti až altruismu. Tradované a částečně i empiricky doložené teze o tom, že vzdělání je výtahem do vyšších pater společnosti nebo alespoň pojistkou před nezaměstnaností, chudobou a sociálním deklasováním (keller & Tvrdý, 2008), vytvářejí z předčasně odcházejících ze vzdělávání sociál-ně zranitelnou až stigmatizovanou skupinu dospělých (Goffman, 2003). Ja...

The completion of vocational education and training (VET) and the subsequent school-to-work transition are important steps on the career pathway. The school-to-work transition is a long-term process with unclear boundaries involving a number of potentially difficult aspects. Psychological resources for successful schoolto-work transitions are reflected in the multidimensional psychosocial construct of career adaptability. The goal of the present study was to examine the role of selected demographic and school-related variables in predicting career adaptability and four components of career adaptability (concern, control, curiosity, and confidence) among VET graduates. Participants in this study were 3,028 Czech students approximately 1-2 months before graduation from vocational education and training, aged from 18 to 26 years (M = 18.97, SD = 1.09). The 24-item Career Adapt-Abilities Scale was used to measure career adaptability. Results from multiple linear regression analyses found that five out of ten predictor variables positively predicted the career adaptability or career adaptability components. These variables were the gained paid work experience in the field of study, one-off or multiple use of career guidance services, male gender, tertiary education of the father, and the field of study completed with a school-leaving examination. The variables that did not statistically predict career adaptability were family structure, maternal education, grades (GPA), repetition of a grade, and change of the field of study. Implications for career guidance are discussed.

Abstrakt: Jednou z možností, jak lze podporovat školy v jejich směřování k inkluzivnímu vzdělávání, je posilování odborného potenciálu škol skrze ustavování nových, poradensky orientovaných funkcí pedagogických pracovníků či dalších specialistů. Mezi tyto specialisty bezesporu patří i školní psychologové a naším záměrem v tomto textu je přiblížit, jak inkluzivní směřování škol proměňuje náhled školních psychologů na svou práci. Na základě empirických dat (vícečetná případová studie) ze dvou základních proinkluzivních škol popíšeme, jak školní psychologové re lektují svou práci, jak vnímají (staro)nová očekávání učitelů i vedení svých škol a jak nahlížejí vlastní roli v podpoře školy při zvládání zvyšující se diverzity žáků.Klíčová slova: inkluzivní vzdělávání, školní psycholog, školní poradenství, základní škola Navzdory tomu, že téma inkluzivního vzdělávání je již léta středem pozornosti politiků, odborné i laické veřejnosti a že existuje řada odborných publikací i příkladů dobré praxe, zůstává inkluzivní či v českém školství tzv. společné vzdělávání do jisté míry kontroverzním tématem. Prosazování ideálu inkluze ve školním prostředí totiž s sebou přináší minimálně dvě hlavní pochybnosti. První se týká výkladu a chápání samotného konceptu, tedy vyjasňování toho, jakou podobu má mít inkluzivní vzdělávání, což v reálných podmínkách, a to nejen českých základních škol, vyvolává otázku únosné či spíše reálně zvládnutelné míry diverzity žákovské populace. Důraz na individuální potřeby každého z žáků či "skupin žáků", v důsledku kterého reálně či pomyslně roste diverzita žákovské populace, mění a zřejmě i nadále bude 1 Výzkum, na jehož základě vznikl tento text, byl podpořen Grantovou agenturou MU v rámci projektu Inkluze ve škole jako interdisciplinární problém. Východiska, podmínky a strategie realizace (GA MU MUNI/M/0012/2013).

Abstrakt Klíčová slova inkluzivní vzdělávání, diverzita žáků, vedení školy Abstract Schools nowadays face explicit pressure to educate all students together. This paper examines some questions raised by the meeting of this demand, specifically questions related to heterogeneity of students. The paper presents answers which represent the point of view of school leaders, who as such have key roles in implementation of inclusive education policy in their schools. Based on a case study of a school which has not explicitly avowed its commitment to inclusive education, the paper shows how its school leaders perceive the diversity of students, which is given by the location of their school, and which themes arise for school leaderships as they attempt continually to enforce a perspective which is in favour of inclusive education.

Abstrakt: Autoři textu pojednávají o pojmu organizační učení. Poukazují na širokou škálu jeho de inic a pojetí, upozorňují na některé odlišnosti od pojmů příbuzných či analogicky používaných, jako je např. znalostní management či učící se organizace. Všímají si pak zejména vybraných diskuzí, které se k tomuto tématu vztahují. Jde o úrovně, na kterých může organizační učení probíhat, a vliv organizačního učení na chování, resp. výkon organizace. V další části textu je organizační učení představováno jako proces a jsou zde popsány fáze organizačního učení tak, jak se uvádějí v literatuře tomuto tématu věnované. Účelem textu je podat přehled snah o vymezení organizačního učení včetně kritických diskuzí. Poslední část textu je pak věnována vybraným teoriím a empirickým zkušenostem s organizačním učením ve školním prostředí. Autoři zdůrazňují význam organizačního učení pro školy jako speci ické organizace a zároveň požadavek výzkumu procesů organizačního učení v tomto pracovním kontextu.Klíčová slova: organizační učení, učící se organizace, organizační rozvoj, škola jako organizace, učící se škola, organizační učení ve škole ÚvodTéma organizačního učení nabývá na významu a oblibě zejména ve spojitosti s proměnou požadavků na chování organizací. Od těch se ve stále větší míře očekává a často i vyžaduje schopnost učit se z vlastní i zprostředkované zkušenosti v zájmu rozvoje z vnitřních zdrojů a v zájmu posílení schopnosti přizpůsobovat se, měnit se v proměňujících se společenských podmínkách. Týká se to organizací prakticky v každé oblasti lidské činnosti, tedy například i ve vzdělávání a výchově, ve sféře veřejné, soukromé, státní či jiné. Téma organizačního učení je tématem interdisciplinárním, je svázané s celou řadou vědních disciplín (kulturní antropologie, psychologie, pedagogika, management aj.) a dílčích teorií (teorie učení, teorie organizačního rozvoje, 1 Text vznikl za podpory grantového projetu č. P407/10/1197 s názvem Procesy organizačního učení ve škole a jejich vedení a řízení inancovaného Grantovou agenturou České republiky.