SOUHRNÚvod: Je prokázáno, že rehabilitační cvičení je přínosnou formou nefarmakologické léčby pacientů se stabilní plicní arteriální hypertenzí (PAH). Většina studií hodnotila i výsledky programů nabízených v nemocnicích a prováděných pod odborným dohledem. Je třeba zajistit lepší přístup pacientů k této významné formě intervence; současně je nutno zaměřit výzkum i na dlouhodobé účinky programů cvičení prováděného samotnými pacienty v domácím prostředí. Cílem naší studie bylo zhodnotit adherenci, bezpečnost i účinek 12týdenního individualizovaného programu cvičení v domácím prostředí pro pacienty s idiopatickou PAH. Metody: Náš projekt byla prospektivní pilotní nekontrolovaná intervenční studie. Pro účast v ní bylo z lotyšského registru PAH vybráno šest pacientů s idiopatickou PAH, potvrzenou pravostrannou srdeční katetrizací. Následně byl vypracován 12týdenní cvičební program přizpůsobený každému pacientovi podle jeho funkčního stavu a domácího prostředí. Program byl zaměřen na posilování, dechová, aerobní cvičení i techniky relaxace nervového systému i svalstva, monitorování sebekontroly, každotýdenní kontrolu pacienta telefonem a osobní návštěvy v ordinaci, kde fyzioterapeut mohl upravovat režim i sledovat jeho dodržování pacientem; současně se dbalo o maximální bezpečnost pacientů. Primárními sledovanými parametry z hlediska účinku programu byly zátěžová kapacita, způsob dýchání a kvalita života, z hlediska adherence to byly dny s cvičením a z hlediska bezpečnosti jakákoli příhoda jako "varovaní" během cvičení, neúplné zotavení a zhoršení symptomů plicní hypertenze. Výsledky: Výsledky prokázaly poměrně vysokou míru adherence k předepsanému cvičebnímu režimu (průměr 92,5 %). V průběhu programu nebyly zaznamenány žádné nežádoucí příhody. Výsledky prokázaly význam zajištění optimálních dovedností jak z hlediska objektivních sledovaných parametrů, tak subjektivních symptomů. Výsledky šestiminutového testu chůze (6-minute walking test, 6MWT) prokázaly, že vypracovaný program významně zlepšuje zátěžovou kapacitu (průměrné zlepšení 39 ± 17,5 m). U čtyř účastníků (66,7 %) byl pozorován minimální klinicky významný rozdíl (minumum clinically important difference, MCID) ve vzdálenosti překonané pacienty s PAH při 6MWT (25-33 m). Statisticky významné zlepšení ve výchylkách pohybu hrudníku potvrzují změny ve způsobu dýchání naznačující větší zapojení bránice při dýchání po absolvování programu. Výsledky neprokázaly významné zlepšení v žádné z domén z dotazníku SF-36. Nicméně polovina účastníků studie dosáhla po absolvování programu hodnoty MCID (11 %) podle příslušných stupnic fyzického zdraví. Závěr: Předběžné výsledky této studie prokázaly, že vypracovaný individualizovaný program pro cvičení v domácích podmínkách je bezpečný, snadno jej lze provozovat a umožňuje postupně zvyšovat intenzitu zátěže; současně zlepšuje fyzický funkční stav klinicky stabilizovaných pacientů s idiopatickou PAH. Hypotéza této studie podporuje představu o nutnosti provádět další výzkum formou randomizovaných kontrolovaných studií s ověřováním ...

Psychosomatic aspects of chronic low back pain syndrome The purpose of the study was to determine the relationships between emotional distress and pain syndrome, its characteristic parameters and impact on the quality of life in patients with chronic low back pain. The study included 110 patients, mean age 44.2 ± 8.0 years, with clinical diagnosis of lumbar spine disk pathology with chronic low back pain syndrome. The results showed that the studied patients differed by their emotional state. Emotional distress was associated with high intensity and specific symptoms of low back pain syndrome. Musculoskeletal dysfunction was associated with both physical and psychoemotional factors. The interaction of chronic low back pain syndrome complexity and biopsyhosocial factors is shown by a correlation between cytokines IL-10 and IL-8 level in blood serum and both pain intensity and duration, characteristics of emotional and physical status, and level of physical activities.

Background and Objectives: Pulmonary arterial hypertension (PAH) is a rare, chronic, progressive, and life-threatening disease; however, the appropriate target medical treatment today allows patients with PAH not only to survive but also to live a relatively normal life. However, patients face the challenge of adapting and maintaining a good quality of life, thus it is important to consider complex interventions related not only to medical treatment. Methods: This was a prospective, randomized, controlled, single-blind study. Twenty-one (21) patients diagnosed with PAH were included and randomly assigned to training or control group. All participants continued target medical therapy. Furthermore, TG underwent the individually tailored 12-week remote physiotherapy program. As a primary outcome measurement, the Impact on Participation and Autonomy Questionnaire (IPA) was used. Secondary outcome included aerobic capacity (6MWT), accelerometery and general self-efficacy (GSE). Data were collected at baseline, after 12 weeks and at follow-up 6 months after the beginning of the intervention. Results: A significant difference between the groups was found in the follow-up assessment on three of the four IPA subscales analyzed, AO, RF, and AI. The total IPA score decreased significantly in TG after the program, indicating an improved participation. In addition, in TG a significant increase in 6MWT results, daily time in low- or moderate-intensity physical activities, and GSE was observed. Conclusions: In summary, the individually tailored physiotherapy program investigated added to stable target medical therapy in patients with PAH encourages improvement and prevents possible deterioration of perceived participation of patients in activities of their everyday life in the context of one’s health condition in the long term, along with improved exercise capacity and increased time spent in low- or moderate-intensity physical activities. Future studies are needed to develop and evaluate long-term intervention to support patients living with this rare, chronic, and life-threatening disease.

Většina pacientů s optimální farmakologickou léčbou plicní arteriální hypertenze vykazuje klinické příznaky a trpí sníženou tolerancí zátěže i špatnou kvalitou života. V roce 2019 byl publikován dokument pracovní skupiny Evropské respirační společnosti (European Respiratory Society) pro cvičení a rehabilitaci pacientů s těžkou chronickou plicní hypertenzí, v němž se uvádí, že individuálně navržené a monitorované cvičební programy jsou pro z klinického hlediska stabilizované pacienty s farmakoterapií plicní hypertenze nejspíše bezpečné. V současné době je práce na rehabilitačních intervencích specifi ckých pro jedince s plicní arteriální hypertenzí teprve ve stadiu výzkumu. Předkládáme předběžné výsledky rozsáhlejší studie s cílem ukázat účinnost individuálně navrženého 12týdenního domácího cvičebního programu v tom, že zlepšuje toleranci zátěže i kvalitu spánku a omezuje emoční vypětí pacientů s plicní arteriální hypertenzí. Metody: Popisované výsledky byly získány v prospektivní randomizované kontrolované intervenční studii. Do analýzy byly zařazeny údaje 16 pacientů s plicní arteriální hypertenzí. Celá skupina absolvovala komplexní tréninkový program sestávající z 12týdenního individuálně navrženého cvičení, edukace, informací o zásadách sebeovládání a telerehabilitace. Součástí programu byly i posilování svalstva, dechové aerobní cvičení i relaxační techniky. Výsledky: V trénované skupině bylo zaznamenáno statisticky významné průměrné prodloužení vzdálenosti překonané v 6minutovém testu chůze (6MWT) (Δ = 51,7 ± 45,1 m). U šesti účastníků studie (66,7 %) z trénované skupiny a dvou pacientů (28,6 %) z kontrolní skupiny byl pozorován minimální klinicky významný rozdíl ve vzdálenosti překonané v 6MWT (25-33 m). V trénované skupině se výsledky IP submax testu změnily statisticky významně (Δ = 9,8 ± 4,7 cm H 2 0). V sebeposuzovacím dotazníku kvality spánku se hodnoty PSQI zlepšily ze špatné na dobrou u čtyř (44,5 %) pacientů z trénované skupiny. Skóre podškál nemocniční deprese a úzkosti (HADS) potvrdila klinicky významný úbytek symptomů úzkosti v obou skupinách. U symptomů deprese nebyly klinicky významné změny nalezeny. Nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky. Závěr: U pacientů se stabilizovanou plicní arteriální hypertenzí námi hodnocený 12týdenní individuálně navržený domácí cvičební program účinně zlepšuje jejich funkční kapacitu (toleranci zátěže) i kvalitu spánku. Další zdokonalení metodologie cvičebních programů v oblasti plicní arteriální hypertenze si vyžádá další studie. Tento text přináší předběžné výsledky dosud probíhající studie.

Nordic walking (NW) is a particularly health-friendly type of physical activities. Sessions of NW are carried outdoors in "a natural sports hall". (Upeniece I.2013) Adequate doses of physical activities are a compulsory part of treatment for patients of Type II Diabetes Mellitus. Several research have confirmed the positive effects of physical activities for this particular group of patients. Three of the included works of research (Fritz et al, 2013; Fritz et al, 2011; Gram et al, 2010) had a set research quality in the PEDro database, and it corresponded to high quality (6 points out of 10). All included works of research are randomised controlled works of research. NW activities for 4 months under the supervision an instructor substantially decrease the total amount of fat for patients with Type II Diabetes Mellitus and this reduction also lasted for one year after the sessions. NW activities for 4 months have improved sleep quality and the overall increase of physical activities, which represents a significant element of treatment and preventive measures for patients of Type II Diabetes Mellitus. NW the course is offered RSU students of medicine, rehabilitation Faculties. The increasing interest about NW in the schools for all ages group.