Anotace: Dramatický pokles vzdělávacích výsledků českých žáků v mezinárod-ních šetřeních vyvolal mj. zájem o to, jak jsou v současnosti řízeny české školy. Článek podává přehled terminologického i věcného uchopení té části agendy vedení škol, jež se vztahuje k procesům a výsledkům učení, vychází při tom z domácí a anglicky psané zahraniční literatury. Odlišnosti v terminologii mohou být odrazem hlubších rozdílů v pojetí cílů školního vzdělávání i v chápání úkolů vedoucích pracovníků. Ukazuje se, že česká pedagogická teorie i praxe zatím věnovaly jen malou pozornost přístupům, které jsou v zahraničí označovány termínem instructional leadership. Abstract:The massive slide in educational achievement of the Czech pupils has turned attention to the state of educational leadership in the Czech schools. The terminology used to describe the school leadership roles in improving student learning in Czech and international literature is analysed and compared. The nuances of terminology may re ect deeper di erences in the understanding of the goals of school system and the tasks of the school leaders. It seems that both theory and praxis of school management in the Czech Republic pay only little attention to the instructional leadership. Klíčová slova: pedagogické vedení, řízení školy Key words: instructional leadership, school managementZahálka byl přece především kantorem, celý jeho portrét by byl příliš děravý, nedokreslený, kdybychom ho neviděli ve škole učit a psát na školní tabuli! […] Sám dítě přírody, nejen ji dobře zá, ale také děti ji učí dobře znát. Nosí do školy své bohaté sbírky nerostů, motýlů, broučků, řas a lišejníků; listuje tam často ve svém herbáři, překvapuje českými, latinskými názvy.[…] Často zavedl děti ke svému včelínu pod školou, tam ukazoval na čistotu včel […]. Pronajal si za vlastní peníze pole pod lesem a tam učil děti roubovat stromky, očkovat šípky na nejlepší druhy

No abstract

Abstrakt: Reformy založené na zavádění tržních principů do vzdělávání zatím spíše zklamaly očekávání, že povedou k celkovému zlepšení vzdělávacích výsledků žáků. Mezinárodní šetření PISA 2012 tento poznatek rovněž potvrdilo. Avšak v případě České republiky byly publikovány výsledky uvádějící, že i po zohlednění socioekonomických a demografických rozdílů mezi žáky a dalších relevantních faktorů na úrovni škol dosahují lepších výsledků v matematice žáci v těch školách, které jsou vystaveny větší lokální konkurenci. Náš článek představuje kritickou revizi těchto výsledků. Vyšli jsme ze stejných datových souborů z šetření PISA a použili jsme dvouúrovňové modely, kde první úroveň byla žákovská a druhá školní. Pokud model (na rozdíl od postupu uplatněného autory šetření PISA) zohledňovat skutečnost, že ve vzorku jsou zastoupeny základní školy, víceletá gymnázia a střední školy, pak zdánlivý účinek konkurence mezi školami vymizel. Konkurence mezi školami jednoho typu tedy ani v České republice nevede k lepším znalostem a dovednostem žáků v matematice. Klíčová slova: volba školy, konkurence mezi školami, výsledky žáků, matematika, Česká republika, PISA.Klíčová slova: volba školy, soutěž mezi školami, výsledky žáků, matematika, Česká republika, PISAAbstract: Several studies have shown that market-based reforms of education, on average, do not improve the pupil performance across or within national school systems. The PISA 2012 survey found, however, that in the Czech Republic the schools that compete with other neibourghing schools for pupils tend to perform better in mathematics even after accounting for the socio-economic and demographic background of pupils and for relevant school characteristics (OECD, 2013). In our study, we re-evaluate this result. The impact of school variables on student achievement was studied using the PISA datasets and two-level models with pupils at the first level and schools at the second level. After accounting for different types of secondary schools in the Czech school sample, the apparent positive effect of school competition disappeared.Keywords: school choice, school competition, achivement, mathematics, Czech Republic, PISA

Článek upozorňuje na efekty vysoké úrovně autonomie při současné nízké odpovědnosti za výsledky v případě českých základních škol. Jsou načrtnuty základní principy akontability jako klíčového pojmu současné vzdělávací politiky a stručně je popsán použitý výzkumný plán. Pak jsou představena data ilustrující efekty volby školy, autonomie školy v oblasti alokace zdrojů a kurikulární decentralizace. V diskusi je mj. zmíněn problém časové škály pro hodnocení efektů reformy a otevřena otázka potřeby nového přístupu k autonomii a akontabilitě škol. Po dobu více než pěti let sledujeme za použití převážně kvalitativních longitudinálních postupů vývoj pěti českých plně organizovaných základních škol. Výsledky naznačují, že některé efekty, považované za negativní a připisované plošnému testování a na něj navázaným politikám, lze překvapivě pozorovat ve zkoumaných školách, ačkoli v český vzdělávací systém řadu prvků akontability nezavedl. Současná bohatá literatura o rizicích spojených s plošným testováním by si zasloužila doplnění o studie rizik a negativních efektů projevujících se tam, kde výsledky žáků nejsou systematicky sledovány a využívány.

Již více výzkumů konstatovalo, že kurikulární reforma českého školství nedosáhla očekávaných cílů, o příčině však nepanuje shoda. V našem příspěvku popisujeme mechanismus problematické implementace reformy v jedné základní škole a vliv různých aktérů a úrovní systému na školu. Nejprve je představena metoda analýzy kongruence jako nástroj pro propojování dat a teoretického rámce v případové studii. Následně jsou načrtnuty dvě různé teorie změny. Empirická část příspěvku popisuje proces změny školy v průběhu více než pěti let. Důraz je kladen na interakci mezi vnitřními vývojovými procesy ve škole a vnějšími vlivy přicházejícími z vyšších úrovní vzdělávacího systému. Metodou kvalitativní případové studie byla longitudinálně sledována základní škola, která se na počátku výzkumu nacházela v kritické situaci. Analyzovanými daty jsou především rozhovory s vedením, učiteli a žáky, školy, pozorování vyučovacích hodin a dokumenty školy. Škola ve sledovaném období projevila značnou vnitřní kapacitu ke změně, avšak současně vykazuje velkou skepsi k národní reformě a implementuje ji pouze formálně. Vize rozvoje školy je formulována velmi odlišně od diskurzu reformy. Pro vysvětlení dosavadní implementace reformy se teoretické rámce, jež předpokládají složitou síť aktérů a zájmů určujících výsledek reformy, jeví vhodnější než názory, které vidí hlavní problém v učitelích.