An accurate material representation of polymeric interlayers in laminated glass panes has proved fundamental for a reliable prediction of their response in both static and dynamic loading regimes. This issue is addressed in the present contribution by examining the time–temperature sensitivity of the shear stiffness of two widely used interlayers made of polyvinyl butyral (TROSIFOL BG R20) and ethylene-vinyl acetate (EVALAM 80-120). To that end, an experimental program has been executed to compare the applicability of two experimental techniques, (i) dynamic torsional tests and (ii) dynamic single-lap shear tests, in providing data needed in a subsequent calibration of a suitable material model. Herein, attention is limited to the identification of material parameters of the generalized Maxwell chain model through the combination of linear regression and the Nelder–Mead method. The choice of the viscoelastic material model has also been supported experimentally. The resulting model parameters confirmed a strong material variability of both interlayers with temperature and time. While higher initial shear stiffness was observed for the polyvinyl butyral interlayer in general, the ethylene-vinyl acetate interlayer exhibited a less pronounced decay of stiffness over time and a stiffer response in long-term loading.

No abstract

No abstract

No abstract

53 Czech AssociaƟon of Corrosion Engineers ÚVODKoroze výztuže z uhlíkové oceli v betonu kontaminovaného chloridy je i v současnosti velice zásadním problémem korozního inženýrství. Protože rychlost šíření chloridové fronty zvlhčenou pórovitou strukturou betonu je obvykle vyšší než průběh karbonatace, doplácí na tento korozní problém především vyztužené betonové konstrukce v blízkosti dálnic a silnic (vliv použití rozmrazovacích solí) nebo konstrukce poblíž mořských nebo brakických vod [1][2][3].Lokalizované korozní poškození způsobené nadkritickým množstvím chloridových anionů v blízkosti nechráněné výztuže z uhlíkové oceli vyvolává růst objemných korozních produktů železa. Tyto objemové změny poškozují okolní beton lokálními trhlinami a způsobují jeho odpadávání. Tato skutečnost rozsáhlé korozní poškození ještě urychluje [4][5][6].Protože tento problém vyžaduje vždy včasná a nákladná sanační opatření, jsou dodnes diskutovány různé možnosti ochrany výztuže, které by zajistily požadovanou životnost staveb (někdy i na 100 let) bez nutnosti sanačních opatření. Nejčastěji se prodlužu-je doba do aktivace uhlíkové oceli v kritických místech staveb zvyšováním krycí vrstvy betonu. Ovšem záměrné navyšování krycí vrstvy betonu má svoje technologické i ekonomické limity a nemůže zajistit vysokou životnost konstrukce [1,3].Obvyklé vysoké úspešnosti dosahuje katodická ochrana, ovšem tuto techniku nelze často využít všude a patří mezi nákladnější ochranná opatření [1,4]. Využití adsorbčních inhibitorů koroze uhlíkové oceli je velice diskutabilním řešením. Je totiž velice obtížné udržovat dostatečnou koncentraci inhibitorů na povrchu ocelové výztuže v průběhu návrhové doby životnosti konstrukce [5]. Úspěšné využití plnoprůřezových korozivzdorných ocelí s podmínkou jejich nezokujeného povrchu je také bohužel pro stavební průmysl z ekonomického důvodu problematické [7]. Experimentální testování odolnosti uhlíkových ocelí plátovaných vhodným typem korozivzdorné oceli s nezokujeným povrchem prokázalo vysokou odolnost v modelových pórových roztocích siZhodnocení vlivu koroze žárovì zinkované oceli na soudržnost hladkých prutù s betonem tøídy "NSC"The assessment of the impact of corrosion of galvanised steel on bond strength of plain bars with "NSC" concrete