No abstract

(1) Background: Microorganisms originating from the microflora of the oral cavity are the main cause of the inflammatory diseases of the dental pulp and periapical periodontium, as well as the failure of endodontic treatment. The subsequent root canal treatment is not able to remove all the pathogens, and a small number of viable bacteria remain in the dentine tubules, which must be sealed by endodontic sealers. These sealers should have at least a bacteriostatic effect to prevent the remaining bacteria from reproducing. The aim of this study is to compare the short-term antibacterial activity of three endodontic sealers based on poly-epoxy resin, zinc oxide-eugenol and calcium silicate with a calcium hydroxide-based sealer. Calcium hydroxide is used as temporary intracanal medicament and, thus, should show significant antibacterial activity. (2) Methods: A total of 25 bovine dentine samples infected with Enterococcus faecalis were used in this study. After the sealer placement and a 24 h incubation period, the root canal walls were scraped, and the suspension of dentine fillings was used for a semi-quantitative evaluation of microbial growth. (3) Results: The poly-epoxide resin-based sealer ADSeal™ showed significant antibacterial properties. (4) Conclusions: The highest antibacterial activity was shown in poly-epoxide resin-based sealer group, followed by the zinc oxide-eugenol-based sealer and calcium silicate-based sealer.

(1) Background: The root canal system has complex anatomical and histological features that make it impossible to completely remove all bacteria by mechanical means only; they must be supplemented with disinfectant irrigation. Current disinfectants are unable to eliminate certain microorganisms that persist in the root canal, resulting in treatment failure. At the Institute of Organic Chemistry and Biochemistry, Prague, novel substances with the bactericidal effect, termed lipophosphonoxins (LPPOs), have been discovered. The aim of this pilot study was to investigate the ex vivo effects of second- and third-generation LPPOs on Enterococcus faecalis and compare them with 5% sodium hypochlorite (NaOCl), 0.12% chlorhexidine digluconate, and 17% ethylenediaminetetraacetic acid (EDTA). (2) Methods: The root canal’s dentin was used as a carrier for biofilm formation in the extracted human mature mandibular premolars. The samples were filled with cultivation broth and 0.25% glucose with tested solutions. In control samples, only fresh cultivation broth (negative control) and cultivation broth with bacterial suspension (growth control) were used. Each sample was inoculated with E. faecalis CCM4224 except for the negative control, and cultivation was performed. To determine the number of planktonic cells, the sample content was inoculated on blood agar. To evaluate biofilm formation inhibition, samples were placed in tubes with BHI. (3) Results: LPPOs exhibited a reduction in biofilm growth and bacteria comparable to NaOCl, and they were superior to other tested disinfectants. (4) Conclusions: The study results suggest the effect of lipophosphonoxins on E. faecalis CCM 4224 reduces planktonic bacterial cells and inhibits formation of biofilm in root canal samples.

No abstract

Úvod a cíl: Erozivně-abrazivní defekty tvrdých zubních tkání jsou vedle zubního kazu jednou z nejrozšířenějších patologií zubů. Dentální výplňové materiály určené k opravě těchto defektů musí být schopny odolat vlivům opotřebení -tedy erozi a abrazi -srovnatelně nebo lépe než sklovina, kterou nahrazují. Studie je zaměřena na zjištění povrchových změn výplňových materiálů různých kategorií po vystavení kyselému pH. Cílem je ověřit, že výplňové materiály odolají kyselinám lépe než zubní sklovina. Metodika: Vzorky byly ponořeny do Coca-Coly (pH 2,4) na pět minut a pro názornost erozivního procesu také po dobu 14 dnů. Při zkoumání vzorků byla použita obrazová analýza pomocí konfokálního laserového skenovacího mikroskopu. Byly také vyhodnoceny změny v tvrdosti povrchu pomocí nanoindentace a výsledky byly porovnány se sklovinou. Výsledky: Výplňové materiály, na rozdíl od skloviny, odolaly krátkodobé expozici bez signifikantních změn tvrdosti i vzhledu. Byly však pozorovány mikroskopické i makroskopické změny při expozici dlouhodobé. Tyto změny byly nejvíce patrné u skupiny skloionomerních výplňových materiálů. Závěr: Pozorování jasně prokázalo výrazně vyšší odolnost výplňových materiálů vůči kyselému prostředí, než jakou vykazuje sklovina.