No abstract

Jak je poměrně často zdůrazňováno centrálními bankéři (Bernanke, 2006a;Mishkin, 2008), současné nestabilní prostředí komplexních trhů, náročných na zpracování informací, vede k rostoucímu zájmu centrálních bank o investice do ekonomického vzdělání veřejnosti, s následnými přímými implikacemi pro efektivnost měnové politiky. Ve světle tohoto vývoje vyvstávají úvahy týkající se skutečných dopadů ekonomického vzdělání na tuto oblast.V souvislosti s výše zmíněným trendem se jeví jako zajímavé zkoumat, zdali ekonomické vzdělání nemůže svým vlivem zmírnit i fenomén peněžní iluze, znovu diskuto- (2009) a další. S příchodem revoluce racionálních očekávání peněžní iluze ztratila jako koncept na významu a ekonomové se snažili identifi kovat jiné faktory zodpovídající za nominální nepružnosti, (informační frikce, nepružné kontrakty atd.). Fehr a Tyran (2001) ve své experimentální studii postavené na novokeynesovských předpokladech se strategickou komplementaritou (Haltiwanger, Waldman, 1989) ale podotýkají, že peněžní iluze by rovněž neměla být opomíjena. Přestože se peněžní iluze se na první pohled může zdát z velké části na agregátní úrovni irelevantní, jejich výstupy poukazují, že i poměrně slabá peněžní iluze přítomná na individuální úrovni může posilovat nominální rigidity po plně očekávaném měnovém šoku. To je umožněno skrze tzv. nepřímé efekty peněžní iluze, generované skrze kanál strategické komplementarity, kdy subjekty mají tendenci volit suboptimální výstupy a multiplikovat tak individuální peněžní iluzi. Tento efekt projevující se na agregátní úrovni je dále umocněn v duchu se studií Akerlof a Yellen (1985), kde skoro-racionální chování subjektů je druhého řádu, ale efekt na ekonomiku je řádu prvního. Peněžní iluze tedy může významně posilovat cenové rigidity a novokeynesovské předpovědi o efektech peněz na reálnou ekonomiku.V návaznosti na výše uvedený fenomén se tato studie snaží zodpovědět na otázku, zdali ekonomické vzdělání není schopno eventuálně potlačit nepřímé efekty peněžní iluze a zeslabit tak přítomnost nominálních rigidit. Jelikož je u peněžní iluze všeobecně předpokládáno její vymizení skrze efekt vzdělanosti, lze předpokládat, že nabyté ekonomické vzdělání by mělo být schopno poskytnout jedincům takové koordinační * Tento článek vznikl za institucionální podpory NF VŠE a fi nanční podpory VŠE v Praze.

No abstract

Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, běžně označovaná jako Nobelova cena za ekonomii, byla pro rok 2017 udělena "za rozvoj behaviorální ekonomie". Této pocty se dostalo jedné z nejvýznamnějších postav behaviorální ekonomie, americkému profesoru Richardu H. Thalerovi (*1945) z University of Chicago. V odůvodnění je uvedeno: "Richard Thaler zahrnul realistické předpoklady z oblasti psychologie do analýz rozhodování v ekonomice. Zkoumáním důsledků omezené racionality, sociálních preferencí a nedostatku sebeovládání ukázal, jak tyto lidské rysy systematicky ovlivňují individuální rozhodování i chování trhů." V ocenění byl položen důraz na jeho multidisciplinární přístup k řešení reálných problémů mezilidských interakcí. Za jedinečné a průlomové byly označeny studie laureáta o psychologických předpokladech analýzy ekonomických rozhodovacích procesů, stejně tak bylo i vyzdviženo propojení ekonomie a psychologie.Nobelova cena za ekonomii je vyhlašována každoročně za účelem zvýraznit postavení ekonomie jako jedné z klíčových věd současného světa. Na rozdíl od Nobelových cen za jiné oblasti, které jsou udělovány od roku 1901, je Nobelova cena za ekonomii udělována teprve od roku 1969. Součástí předávání ceny a celého ceremoniálu je i jmenování laureáta členem Královské švédské akademie věd a tradiční "nobelovská" přednáška. Udělování ceny má v prvé řadě význam prestižní, ale také popularizační. Ocenění jménem Alfreda Nobela v minulosti nesporně zvýšilo zájem o řadu teoretických koncepcí a metod soudobé ekonomické vědy a v průběhu uplynulých desetiletí se Nobelova cena za ekonomii stala všeobecně uznávanou. Pro většinu špičkových amerických ekonomů je udělení ceny metou, jíž podřizují celou svou vědeckou a akademickou kariéru. Tento názor si autoři vytvořili na základě osobních rozhovorů s významnými americkými ekonomy, ale i s již oceněnými nobelisty.Udělení tohoto ocenění R. Thalerovi nesporně přispělo k dalšímu zesílení vlny popularity behaviorální ekonomie, behaviorálních financí i dalších disciplín vyvíjejících se z behaviorálního přístupu k ekonomické analýze lidského chování. Thaler se zařadil mezi nejčetnější laureáty Nobelovy ceny, kterými jsou ekonomové z University of Chicago, a stal se tak třináctým oceněným z této univerzity.*1 Zdeněk Chytil (zdenek.chytil@vse.cz), Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta; Arnošt Klesla (arnost.klesla@vsfs.cz), Vysoká škola finanční a správní.

No abstract