Analyzovat souvislost mezi podáním reversinu a zvýšenou plasticitou buněk DFAT schopných dělení na různé typy buněk. Metoda: Vykultivované buňky DFAT byly rozděleny do čtyř skupin podle dávky reversinu: na kontrolní (bez reversinu) skupinu a na skupiny s aplikací reversinu v dávkách 10 nM, 20 nM a 40 nM. Každá skupina prochází několika stadii vývoje před další diferenciací na kardiomyocyty (identifi kované expresí cTnT), buňky hladké svaloviny (vascular smooth muscle cells, VSMC) (označené expresí afta-SMA) a buňky cévního endotelu (identifi kované expresí CD31). Výsledek: V každé skupině buněk DFAT s aplikací reversinu byly nalezeny statisticky významné rozdíly v expresi cTnT, alfa-SMA a CD31 (p = 0,003; resp. < 0,001 a < 0,001). Post hoc analýza s použitím Tukeyova testu prokázala, že pouze ve skupině s reversinem v dávce 10 nM došlo ke statisticky významnému rozdílu oproti kontrolní skupině (p = 0,002) v expresi cTnT a ve skupinách s reversinem v dávkách 10 nM a 20 nM k rozdílu v expresi alfa-SMA a CD31 (p = 0,028, resp. p < 0,001). Závěry: Tato studie prokázala vztah mezi dávkou reversinu a zvýšenou plasticitou buněk DFAT schopných diferenciace na kardiomyocyty (cTnT), VSMC (alfa-SMA) a buňky cévního endotelu (CD31).