No abstract

Východiska: Úzkost, deprese a psychologický distres jsou časté syndromy u pacientů v po kročilých stadiích nádorových nemocí. V kontrastu s tím však tyto symptomy explicitně ne monitorujeme a jejich management je většinou jen na úrovni farmakoterapie. Vzhledem ke komplexitě etiologie těchto symptomů je pouze bio medicínský přístup nedostatečný a ne efektivní. Materiál a metody: Prezentujeme výsledky longitudinálního hodnocení symptomů psychického distresu, úzkosti, deprese a pocitu kvality života vzešlé ze souboru 126 pacientů léčených paliativní protinádorovou léčbou v rámci studie PALINT. Psychické symptomy byly hodnoceny v pravidelných intervalech pomocí dotazníků Hospital Anxiety and Depression Scale (HADS); kvalita života byla hodnocena pomoci dotazníků The European Organisation for Research and Treatment of Cancer Quality of Life Questionnaire (EORTC QLQC30). Výsledky: Na začátku paliativní onkologické léčby byly klinicky významné hodnoty psychického distresu zjištěny u 32,6 %, úzkost u 35,9 % a deprese u 56,5 % pacientů. Po 2 a 4 měsících lze sledovat trend v podobě poklesu prevalence distresu (19,4 a 16,3 %), úzkosti (20,9 a 16,3 %) a deprese (46,3 a 46,9 %). Tento rozdíl ale nedosáhl statistické významnosti. Přítomnost symptomů úz kosti a deprese signifikantně negativně korelovala s celkovým pocitem zdraví dle dotazníku kvality života. Závěr: Vysoká prevalence úzkosti, deprese a distresu představuje silný argument pro zavedení plošného screeningu psychického distresu a systematické psychologické a psy chosociální podpory pacientů v celém průběhu onkologické léčby. Dotazník HADS se pro účely screeningu jeví jako vhodný nástroj. Klíčová slova paliativní léčba-úzkost-deprese Práce byla podpořena grantem MZ ČR AZV 1533590A.

1 Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno 2 Úsek klinické psychologie, Masarykův onkologický ústav, Brno Souhrn O přínosu integrace paliativní péče do onkologické praxe bylo v posledních letech publikováno několik klinických studií. Je zřejmé, že každý onkolog má ve své péči pa cienty s pokročilým onemocněním, které léčí nekurativní protinádorovou léčbou, kteří ale dříve či později zprogredují a budou potřebovat již "jen" symp tomatickou péči. Obzvláště u těchto pa cientů obvykle nabývají na významu komplexní potřeby v oblasti tělesných symp tomů, ale také v oblasti psychologické, sociální a spirituální. Každý onkolog poskytuje v rámci své klinické praxe v určitém rozsahu paliativní péči a každý se s tímto tématem potýká dle svých zkušeností a možností. Výzkumy z posledních let ukazují, že pro pa cienty a jejich rodiny je přínosné, pokud je souběžně s nekurativní protinádorovou léčbou do péče zapojen paliativní tým a výše popsané komplexní potřeby spojené s pokročilým onemocněním řeší společně s ošetřujícím onkologem v rámci poskytování specializované paliativní péče. Tento model tzv. časné integrace paliativní péče prokázal jednoznačný benefit v oblasti kvality života a racionálního využívání nákladných léčebných modalit. V českých podmínkách je tento model ovšem spíše výjimečný. Paliativní péče bývá většinou chápána jako léčebný přístup, který je indikován, až když byly vyčerpány všechny možnosti protinádorové léčby. Na případu 34leté ženy s diseminovaným kolorektálním karcinomem popíšeme možnosti integrované paliativní péče v reálné praxi. Klíčová slovapaliativní péče -psychoonkologie -kolorektální nádory

113 Background: Clinical trials in the U.S. and Canada have shown the benefit for patients and the health care system of early integration of palliative care into oncological practice. Nevertheless the practical realisation and the timing of this integration may be controversial. The optimal model of specialist palliative care (SPC) involvement may depend on the quality of standard cancer care in the given country. Methods: We present preliminary results of a randomised controlled trial of early integration of SPC conducted in the largest tertiary cancer center in Czech Republic. The trial compares standard oncology care with integrated SPC to standard oncology care alone in patients with advanced solid tumors treated with palliative antineoplastic therapy. The design of the study is inspired by the study of early PC for patients with advanced NSCLC byTemel et al. (2010). The SPC intervention consists of consultations with palliative care team every 6 weeks. Outcomes assessed at baseline and at 3 and 6 months after enrollment are quality of life (EORTC-QoL-Q30), anxiety and depression (HADS) and structure and cost of end of life care. Results: 100 patients have been randomisd between September 2015 and January 2017 (integrated PC 51 pts, conotrole 49pts). There were differences at 3 and 6 months in QoL (66% vs. 55%, p > 0,05; 63% vs. 49% p > 0,05), prevalence of anxiety (37% vs. 43%, p > 0,05; 32% vs. 54%, p > 0,05) and depression (19% vs. 29% p = 0,02; 20% vs. 27% p > 0,05) in intergated and control arm respectively. The mean time from the last chemotherapy to death was 66 days vs.52 days (p = 0,04) and the enrollment rate to hospice programme was 63% vs. 43% (p = 0,02) at the end of life in favour of integrated palliative care. Conclusions: There seem to be a trend for better results in patient reported outcomes and reasonable resource utilisation in favour of integrated care model in the context of advanced cancer care in Czech Republic. But differences between study arms did not reach statistical significance in patient reported outcomes, probably due to small number of patients. We hope to enrol enough patients within next 6 months to overcome this limitation.

No abstract